ZPRÁVA O PORUŠOVÁNÍ PRÁV ŽEN V BARMĚ
Úvod
Vezmeme-li do úvahy to, co říkají historici, totiž že v dávných dobách mohly ženy dosáhnout i na nejvyšší místa ve státní správě, je v barmské historii role žen poskvrněná. Obyvatelé Barmy vždy hrdě říkali "Ruce, které houpou kolébkou, by mohly vládnout světu". Přesto barmská společnost nenabízela ženám stejné možnosti jako mužům.Za vlády úspěšných barmských dynastií bylo základním úkolem žen ukojení přání mužů. Ženy byly králům často darovány a král mohl dostat jakoukoliv ženu, kterou si zamanul. Když panovník zemřel, připadly jeho manželky novému králi.
Ještě dnes rodiče vychovávají dívky tak, aby se chovaly "žensky" a muže uznávaly jako své představené. Aby si barmská žena vysloužila označení "dobrá žena", musela svého syna považovat za pána a svého manžela za boha. Samozřejmě, že věci jako vaření, úklid a výchova dětí spadaly do ženských povinností. Tradiční barmská společnost nedovoluje ženám pracovat a dosáhnout vyššího vzdělání, tak jako to umožňuje mužům, alespoň do té doby, než dojde ke zlepšení postavení ženy.
Během třiceti let vojenské vlády v Barmě se již tak špatná situace žen ještě více zhoršuje. Porušování lidských práv barmskou armádou nezná mezí. Muži i ženy jsou svévolně zatýkáni, aby sloužili vojákům jako nosiči, přičemž jsou nuceni během útoků proti národnostním menšinám nosit vojákům zbraně a munici. Někdy jsou nuceni procházet minovými poli s hlavní v zádech. A v noci jsou ženy vojáky znásilňovány. Stovky a tisíce lidí, včetně těhotných žen, jsou nuceny otročit na stavbách infrastruktury, jako např. mostů, letišť, silnic...
1 500 000 rodin bylo násilím přesídleno ze svých domovů ve městech do okolních venkovských oblastí, kde není zavedena elektřina, čistá voda a nefunguje ani vlastní doprava. V těchto šílených společenských a ekonomických podmínkách samozřejmě nejvíce trpějí ženy. Pouhé zaopatření základních životních potřeb se stává téměř nemožné.
Společenská, ekonomická, vzdělanostní a politická zaostalost zatěžující tuto zemi po tolik let, zanechala mnoha barmským dívkám minimální výběr, pokud nechtějí vstoupit do sexuálního průmyslu v Barmě, Thajsku nebo v jiných přilehlých zemích, a chtějí přežít. Asi 200 000 mladých lidí se stalo narkomany. Důsledkem toho je fakt, že podle odhadů Světové zdravotnické organizace je v Barmě 400 - 500 tisíc HIV pozitivních obyvatel. Situace barmských žen je však lepší než ta, ve které se ocitají ženy v některých jihoasijských zemích na Blízkém východě. Hrdinně odolávají problémům, které jim připravuje barmská vojenská chunta.
Pozadí
V roce 1962 svrhla barmská armáda (v barmštině Tamadaw) vedená generálem Ne Winem demokraticky zvolenou vládu. Byla zavedena vláda jedné strany - Barmské strany socialistického pořádku (BSPP) - vedená armádními generály a došlo ke znárodnění. To byla poslední rána politické a ekonomické svobodě.Barma, velmi bohatá na přírodní zdroje a kdysi známá jako "rýžová koule Asie", je dnes nucena rýži dovážet. Podle OSN byla Barma na konci roku 1987 spolu s Etiopií a Bangladešem nejméně rozvinutou zemí na světě.
Čtvrt století utlačování svobody a odborného rozvoje během špatného hospodaření barmských armádních generálů vyústilo v roce 1988 v situaci, kdy se barmská ekonomika, vzdělávací systém a ostatní základní části infrastruktury nalézaly v troskách. Na jaře a v létě tohoto roku nespokojenost lidu fakticky vybuchla. Stovky a tisíce lidí pod vedením studentů obsadily ulice a volaly po konci vlády jedné strany. Barmská armáda nevzala přání lidu vůbec na vědomí a klidné demonstrace surově potlačila.
18. září 1988 armáda rozpustila svůj vlastní parlament a ustanovila jiný vládnoucí orgán zvaný Výbor pro obnovení pořádku a právního stavu (SLORC). Na ulicích bylo zastřeleno několik tisíc civilistů, studentů a buddhistických mnichů. Tisíce demonstrantů bylo uvrženo do vězení, zatímco tisíce dalších bylo nuceno prchnout do pohraničních oblastí, které kontrolovaly skupiny odbojových národnostních menšin.
Přestože SLORC slíbila pustit k volbám i jiné politické strany a učinit tak z Barmy demokratický stát, zatýkali agenti vojenské rozvědky další a další politické i studentské aktivisty. V té době se generální tajemník Ligy za demokratickou stranu Daw Aung Suu Kyi a dcera barmského národního hrdiny Gen Aun Sana, stali politickým ohniskem pro svou otevřenou kritiku vlády barmské armády. 20. července 1989 (téměř rok před volbami) byla bez soudu uvězněna. I přes to (nebo právě proto), získala její strana 80% parlamentních křesel. Avšak SLORC odmítl výsledek voleb akceptovat.
Porušování lidských práv v Barmě je častým jevem. Nezákonné věznění, nucené práce a přesídlování (pozn. překl.: především z politických důvodů) jsou běžnými praktikami vojenské chunty. Komise OSN pro lidská práva jmenovala v Barmě v pěti po sobě následujících letech zvláštního zpravodaje pro vyšetřování porušování lidských práv. Jeho zprávy ukazují, že se v Barmě situace kolem dodržování lidských práv vůbec nezlepšila.
Barmské ženy v prodemokratických hnutích
a) během povstání v roce 1988
V březnu 1988 se studentky účastnily protivládních demonstrací. Stovky demonstrujících studentů při tom byly 16. března zablokovány na ulicích a zbity speciálními zásahovými policejními komandy. Někteří policisté se zaměřili především na studentky - nejdříve jim strhli hodinky, šperky a posléze je znásilnili. Mnohé se styděly to komukoliv říci. U některých děvčat trval šok čtyři i pět dní. Některé plakaly a žádaly o to, aby byly poslány do kláštera, aniž by rodičům sdělily důvod. Některé z nich, aby se osvobodily, dokonce spáchaly sebevraždu. Asi sto studentů a studentek, se při pokusu o útěk před policejní brutalitou utopilo v nedalekém jezeře.Jeden student, který se této akce zúčastnil, líčil, jak byli on a jeho sestra zadrženi zásahovým oddílem a jak potom jeho sestru znásilnila vězeňská hlídka. Následující měsíc byla držena ve věznici Insein v Ragoonu. Po propuštění měla tato dívka problémy s řečí a nemohla pořádně chodit. O rok později chtěla navštívit svou matku v Japonsku, avšak vojenské úřady jí odmítly vydat pas. Tyto potíže byla nucena prožívat v období dospívání a nakonec všechny její útrapy vyústily v duševní poruchu.
I přes policejní a vojenskou brutalitu se některé studentky, učitelky, lékařky a právničky aj. i nadále stavěly do předních řad na protivládních demonstracích. Aby bylo slyšet ženské volání po demokracii a svobodě, byl založen Svaz žen v domácnosti.
b) po vojenském převratu
18. září 1988 převzala barmská armáda násilím moc. V celé zemi bylo při tomto vojenském převratu zastřeleno několik tisíc klidně demonstrujících občanů. Bylo vyhlášeno stanné právo a zavedeny vojenské soudy. Shromažďování více jak pěti lidí bylo zakázáno. Šéf barmské vojenské chunty prohlásil: "Vládneme zemi stanným právem. Stanné právo znamená žádné právo." Barma se tak stala zcela policejním státem.Vládnoucí barmská vojenská chunta slíbila uspořádat demokratické volby, kterých by se mohly zůúastnit i jiné politické strany, a které by zároveň umožnily jejich vytvoření. V říjnu 1988 vznikla hlavní opoziční strana Národní liga za demokracii (NLD). Její generální tajemnicí se stala Daw Aung San Sii Kyi a právnička Daw Myint Myint Khin byla zvolena jako členka výkonné rady. Spisovatelky Daw San San Nwe (Tharyarwaddy) a Shwegu May Hnin byly zvoleny do ústředního výboru strany. Osobními tajemnicemi Daw Aung San Suu Kyi se staly učitelka Ma Theingee a lékařka a spisovatelka Ma Thida (San Chaung). Všechny tyto ženy byly v roce 1989 nebo brzy poté uvězněny. Daw San San Nwe a Ma Thida si stále ještě ve vězení odpykávají své 15-ti resp. 20-ti leté tresty
V září 1991 byla založena první politická strana hájicí práva žen - Svaz za zlepšení podmínek myanmarských žen. Mezi cíle, jež si i tato skupina vytyčila, patří dosažení míru, demokracie, spravedlivého soudnictví, zlepšení životů žen, národní jednota a ochrana světového míru. V jejich výkonné radě zasedalo 33 členek.
V parlamentních volbách v roce 1990 kandidovalo z celkového počtu 2296 kandidátů pouze 84 žen. V parlamentu obsadily z celkového počtu 485 mandátů 15 křesel ženy. Čtyři poslankyně: Daw San San (Sake Kan, Rangoon), Daw San san Win (Ah Lone, rangoon), Daw Ohn Kyi (Myit Tha, Mandalay) a Daw Khin San Hlaing (Wat Lat, Sit Kaing) byly zatčeny SLORC v souvislosti s vytvářením stínové vlády. Ačkoliv byla Daw San San propuštěna, není známo, je-li zbytek poslankyň stále ještě ve vězení, či nikoliv.
Dnes jsou hnutí politických stran včetně NLD totálně omezována. Politické sdružování, mítingy a projevy jsou přísně zakázány. Zakázáno je i vydávání novin, bulletinů a časopisů politických stran. Náhradou za to založila barmská chunta několik loutkových provinčních politických organizací a nevládních organizací, jakými jsou např. Asociace solidarity a rozvoje svazu (USDA), Myanmarská lékařská asociace, Myanmarský červený kříž, Asociace státní podpory matek s dětmi, Myanmarská federace ženských sportů a Asociace Myanmarských podnikatelek.
c) pohraničí
Tisíce studentů, učitelů, právníků, lékařů a dalších civilistů prchlo po krvavých vojenských akcích v roce 1988 do barmského pohraničí ovládaného ozbrojenými etnickými skupinami, které proti barmské armádě bojují již více než 40 let. Tam studenti založili Demokratickou frontu celobarmského studentstva (ABSDF). ABSDF se spojila s etnickými odbojovými skupinami v jejich boji za demokracii a lidská práva v Barmě. Vzniklo tam i několik nezávislých ženských organizací. V barmském pohraničí byly založeny následující organizace, které se zabývají propagací práv žen v jejich vlastních etnických skupinách a v celé Barmě: Organizace žen Karen (KWO), Organizace žen Mon (MWO), Vzdělávací centrum domorodých žen (IWDC), Organizace žen Karenni (KNWO), Organizace žen státu Shan (WASS), Barmský svaz žen (BWU).Daw Aung San Suu Kyi a Barma
Pro barmský lid je Daw Aung Suu Kyi symbolem svobody a spravedlivé justice. Její neočekávané propuštění bylo velkou vzpruhou barmským ženám a mužům v jejich boji za svobodu a lidská práva ve vlastní zemi.Když jí byla v roce 1991 udělována Nobelova cena za mír, poznamenal norský Nobelův výbor: "Boj Suu Kyi je jedním z nejneobvyklejších příkladů občanské kuráže v Asii za poslední desetiletí. Stala se důležitým symbolem v boji proti útlaku. Volá též po usmíření mezi ostře rozdělenými oblastmi a etnickými skupinami své země. Norský Nobelův výbor si přeje poctít právě tuto ženu pro její neutuchající úsilí a také proto, abychom ukázali naši podporu mnoha lidem na celém světě, kteří bojují za demokracii, lidská práva a usmíření mezi národy mírovým prostředky".
Generální tajemnice NLD Daw Aung San Suu Kyii vystoupila během svých cest v rámci politické kampaně své strany v letech 1988-1989 s více než tisíci projevy. Obhajovala v nich demokracii, lidská práva, řád a svobodu. 20. července 1989 ji SLORC bez soudu uvrhl do domácího vězení. Po šesti letech nezákonného zadržování byla vzhledem k sílícímu mezinárodnímu tlaku 10. července 1995 propuštěna.
První věc, o kterou požádala po svém propuštění, bylo propuštění všech ostatních politických vězňů a zároveň žádala dialog s barmskou vojenskou chuntou o národním znovuusmíření. "Byla jsem propuštěna. To je vše. Nic se nezměnilo.", řekla.
Daw Aung San Suu Kyi dostala více než 20 ocenění, čestných členství a čestných doktorátů včetně Ceny pokrokových žen z roku 1992, jež jí udělila Španělská federace pokrokových žen.
Současné postavení žen v Barmě
a) společenské
Co se žen v barmské společnosti týče, očekává se od nich zajištění běhu domácnosti a výchova dětí, aniž by však mohly rozhodovat o a rodinných záležitostech, jako to dělají muži. Dnes je život žen velmi těžký a vyčerpávající. Právě na ně přímo dopadají důsledky vysokých a stále rostoucích cen základního zboží, stejně jako důsledky nucených prací a násilného přesídlování, které vládnoucí chunta provádí každý den.Když se barmská žena vdá, obvykle se od ní očekává, že přestane chodit do zaměstnání, aby se mohla starat o domácnost a děti. Proto jsou ženy často závislé na svých mužích a dosahují nižšího vzdělání než muži. Manžel dává ženě tolik peněz, kolik uzná za vhodné, ale zodpovědností manželky je, aby s nimi zajistila všechny potřeby celé rodiny. Proto je hodně žen v určitém stadiu nuceno hledat si práci, aby mohly zabezpečit své rodiny. Avšak protože mají nižší vzdělání než muži, vydělávají méně než jejich manželé. Ženy se obávají rozvodů, a když se jednou za někoho vdají, stráví s ním celý život. Kdyby k rozvodu došlo, byla by z rozpadu manželství obviněna pouze žena.
b) zdravotní
Veřejná zdravotní výchova je velice slabá a pokud jde o sex, těhotenství, plánování rodiny, rozmnožování a potraty, jsou znalosti mnoha žen velice omezené. Zpráva UNICEFu O dětech a ženách v Barmě z roku 1995 analyzovala současný stav takto: "Nedostatečné množství informací o reprodukčním zdraví (pozn. překl. sex, antikoncepce, potraty atp.) je v Myanmaru sama o sobě ukazovatelem toho, že hodně ženských potřeb se stále ještě neuznává." Podle této zprávy se 80% všech porodů v Barmě odehrává doma a u 32% všech porodů není přítomný žádný zdravotník (lékař, sestra, porodní asistent - pozn. překl.). U zbývajících 20% porodů, které se uskuteční na klinikách, se úmrtnost rodiček odhaduje na 140 úmrtí na 100 000 živě narozených dětí. Ačkoliv neexistují žádné určité údaje o mateřské podvýživě, případy nedostatečně výživného mateřského mléka, nízké novorozenecké váhy a vývojově retardovaných dětí, nedostatek stopových prvků (jodu a železa), případy malárie, jsou v Barmě důvody nutícími k zamyšlení - dodává zpráva UNICEFu.c) ve vzdělání
Nikdo z občanů Barmy nemá automatické právo na vyšší vzdělání, které stále silně ovládá vládní chunta. Jak jinak, ženy jsou diskriminovány současným systémem mnohem více než muži. Přestože se ženy těší stejným právům jako muži až do úrovně středních škol (kde vlastně studuje více žen než mužů), mají barmské univerzity pohlavní kvóty na takové technické obory, jakými jsou např. strojírenství, lesnictví, geologie a stomatologie. Tyto obory poskytující schopnosti, které se dají velmi dobře zhodnotit v zahraničí (mnoho lidí z Barmy pracuje v Thajsku, Singapuru a Japonsku), jsou pro ženy velmi těžko dostupné. Například pouze 10% nově přijatých stomatologických studentů může být ženského pohlaví. V lesnictví je kvóta nulová. Po ukončení studií ženy hůře nacházejí uplatnění v nerozvinuté ekonomice, která je zaplavena absolventy technických a přírodovědeckých fakult.d) politické
Od doby, co Barma získala na Británii nezávislost (1947), byla členkou vlády pouze jediná žena - Daw Khin Kyi, manželka národního hrdiny generála Aung Sana a matka Daw Aung San Suu Kyi, která zastávala ministerskou funkci v letech 1960 - 1961. Po prvním vojenském převratu v roce 1962 byla hrstka žen dokonce i v loutkovém parlamenru. Ženy zastávaly pouze 10% funkcí ve státní správě, a dnes je toto číslo ještě menší. Vojenští generálové se opakovaně vyjadřují k tomu, že ženu v čele Barmy by v žádným případě nepřijali.V souladu s principy SLORC formulovanými vojenskou chuntou pro "Národní shromáždění" sestavené za účelem načrtnutí nové barmské ústavy, musí mít hlava státu zkušenosti ve vojenských záležitostech. To by mohlo účinně vyloučit ženu z boje o místo hlavy státu.
V Barmském "Národním shromáždění", do nějž byla většina delegátů pečlivě vybírána vojenskou chuntou, zasedá pouze několik málo žen.
Občanská válka a situace žen národnostních menšin
a) nosičství
Důsledky 40 let trvající občanské války v Barmě nejvíce pociťují ženy. Především ženy národnostních menšin trpí následky občanské války, avšak přesto nebyly jejich hlasy utišeny.Během ofenzivy v období sucha v roce 1991 bylo přes 10 000 civilistů včetně 3 000 žen donuceno k nosičství jednotkami SLORC. Nedostávalo se jim jídla a vojáci SLORC s nimi špatně zacházeli. Když už byli unaveni a nemohli dále nést těžký náklad, byli biti bambusovými holemi a pažbami pušek. Někteří byli pobodáni bajonety, či noži. Nosiči, kteří se pokusili uprchnout, byli zastřeleni. Nosiči, kteří byli nemocní, byli ponecháváni v hlubokých lesích. Nosičky nebyly nuceny nosit pouze těžká břemena, ale byly také po nocích znásilňovány celými tlupami.
b) sexuální zneužívání
Většinu sexuálního zneužívání a sexuálního otroctví se dopouštěli vojáci SLORC. V oblastech vojenské okupace bylo takovéto zneužívání běžné. Důstojníci SLORC často povolali místní ženy jakéhokoliv věku, ať již byly vdané či nikoliv, k výslechu, kde je pod výhružkami zastřelení znásilnili. Někdy byli jejich děti a manželé nuceni sledovat, jak vojáci jejich matky a manželky znásilňují.Mnoho z těchto případů bylo systematicky zaznamenáno Amnesty International, Human Rights Watch / Asia a jinými organizacemi zabývajícími se lidskými právy, nevyjímaje zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva v Barmě.
c) nucené práce
Model rozvoje země, který byl použit barmským vojenským režimem, vedl ke zbídačení mnoha žen. Ve jménu tzv. rozvojových programů byly ženy a děti odváděny a posléze nuceny k nezměrné otrocké práci. V rámci veřejných prací dřou na výstavbě infrastruktury a na dalších speciálních projektech pro "turistickou propagaci" jako např. čištění vodního příkopu okolo Manadalayského paláce. A nejenže za to nedostávají zaplaceno, ony si dokonce musí obstarat i svou vlastní stravu.A aby toho nebylo málo, tak pokud takto pracují jako nádenice, jsou nuceny opustit své vlastní zaměstnání, čímž se připravují o zdroj svých příjmů. Výsledkem je to, že nedokážou zajistit vzdělání svých dětí. Na pracovišti se "nuceným nádeníkům" nedostává příslušné zdravotní péče. Ti, kdož jsou příliš slabí a nemohou tak vykonávat těžkou práci, si musí najmout někoho jiného nebo zaplatit pokutu.
Human Rights Watch / Asia odhaduje, že od roku 1992 bylo k práci na vládních projektech donuceno alespoň na dva miliony lidí.
d) násilné přesídlování
Mnoho lidí bylo vyhnáno ze svých domovů přesídlovacími akcemi, jež organizovala SLORC. Mnoho žen okusilo na vlastní kuži samotu v džungli, kde se schovávaly, aniž by věděly kam mají jít, nebo kde si obstarat jídlo či léky. Podle zprávy zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva v Barmě je v džunglích na thajské hranici takto rozptýleno přes milion lidí!e) uprchlíci
Většinu z 80 000 barmských uprchlíků na thajsko-barmské hranici tvoří ženy z národnostních menšin. Zakouší různé těžkosti a strasti. Míra ženské úmrtnosti je v uprchlických táborech velmi vysoká. Umírají především na vyléčitelné choroby jako je průjem, malárie a cholera, hlavně díky nedostatku léků a lékařského ošetření. Někteří lidé zemřeli na podvýživu.OBCHOD S BARMSKÝMI ŽENAMI
Podle nepublikované zprávy Světové zdravotnické organizace (WHO) nachází se v Barmě 400-500 tisíc HIV pozitivních lidí. Avšak toto číslo je podle některých lékařských experimentů a pozorovatelů pouze špičkou ledovce.Okolo 40 000 barmských žen a dětí většinou ve věku 10-16 let bylo nuceno pracovat v thajských bordelech. V tajné dohodě s vysokými představiteli barmské i thajské policie a armády jsou do Thajska posílány mladé oběti, kde jsou prodány v ceně 560 USD a nuceny k prostituci. Pokud majitel zjistí jakýkoliv náznak útěku, jsou ženy potrestány půstem, bitím a někdy dokonce i zavražděním.
ZÁVĚR
Snaha o získání svobody utlačovaných žen a ženských práv vůbec je v Barmě neodělitelně spojena s pokračujícím bojem za osvobození celého národa od vlády železné ruky SLORC a za znovunastolení demokracie a dodržování lidských práv. To se nedá oddělovat. Ti, kteří bojují v duchu demokracie, se musí také zaměřit na specifické strasti, jež ženy zažívají právě proto, že jsou ženy. Nedostatek zástupců žen ve vládě, institucích, náboženských organizacích a v obchodních společnostech zcela jasně poukazuje na to, že v Barmě jsou hlasy žen umlčovány. Pouze pár žen zastává vyšší postavení ve společnostech a rozhodujících orgánech, avšak většina žen je v různých společenských, ekonomických, vzdělanostních, zdravotních a politických oblastech silně diskriminována. Nejdůležitější je, aby vládnoucí vojenská chunta v Barmě ratifikovala a držela se všech konvencí OSN týkajících se lidských práv.Především musí:
- ratifikovat Konvenci o potlačení všech druhů diskriminace žen
- ratifikovat Konvenci o národnostech vdaných žen
- dodržovat Konvenci o politických právech žen (již Barmou ratifikované).
Nikdo nemůže prominout porušování ženských práv, nebo kulturní, zvykovou či náboženskou diskriminaci žen. Je povinností každého odsoudit, předcházet, potlačovat a zastavit pokračující útlak žen v Barmě, stejně jako ve zbytku světa.
Vlaďka Hrbková