PLAVÁNÍ S DELFÍNY
V NOVOZÉLANDSKÉ KAIKOURE

Na začátku května, po dvou měsících strávených na Severním ostrově Nového Zélandu, jsme se konečně ocitli na trajektu a blížili se k Jižnímu ostrovu, vynořujícím se z oparu nad mořem. Pomalu začínala zima, na vrcholcích ležel první poprašek sněhu a my s napjetím očekávali návštěvu ostrova, o kterém jsme tak dlouho snili. Brzy po vylodění jsme dorazili do Kaikoury, vyhlášené možností pozorování mořských savců v přirozeném prostředí. V bezprostřední blízkosti pobřeží se tu vyskytuje několik druhů velryb (vorvaň obrovský, kosatka dravá) a delfínů, skalnaté břehy tu lemují kolonie tuleňů. Kaikoura je jedním z mála míst, kde se podobná možnost nabízí: bohatý výskyt mořské fauny je výsledkem směru mořských proudů a tvaru pobřežního selfu. Self postupně klesá do hloubky 90 m a pak doslova padá do hloubky 800 m, dále klesaje až do 2 km. Tady se střetají teplý a studený proud: když jižní proud naráží do kontinentálního selfu, vynese k hladině živiny z mořského dna, které přitahují faunu a vytvářejí následný potravinový řetězec.

Následující den jsme měli jet na moře a pozorovat velryby, vítr byl ale tak silný, že byla akce zrušena. Náš náhradní program, plavání s delfíny, se ale měl konat i přes nepříznivé počasí a nakonec byl více než rovnocennou náhradou. Naše skupina o 10 lidech byla před výjezdem poučena o tom, jak bude vše na moři probíhat. Bezpečnostní informace byly následovány radami, jak se nejlépe chovat tak, abychom delfíny zaujali. Byli jsme navlečeni v kompletních neoprenech, včetně kapuce, v rukou drželi ploutve, brýle a šnorchly a nedočkavě očekávali, až vyplujeme. Moře bylo opravdu rozbouřené a my se přestali divit, ze jsme nakonec kvůli tomu téměř nemohli vyplout. Dokonce i na otevřeném moři byli vlny takové, že nám při pohledu z paluby mizela pevnina za vlnami a zdálo se, ze nám propadá půda pod nohama.

Kapitán lodě brzy spatřil první hejno delfínů a nadjel mu tak, aby pluli naším směrem. Během několika sekund jsme dostali signál a po zbrklém nandání brýlí jsme ze zadní plošiny jeden po druhém vkouzli do ledové vody. Měli jsme tak učinit tiše, abychom delfíny nevyplašili, ale první pokus nikomu na 100% nevyšel. Voda o 14 0C a hloubka 1200 nám svíraly hrudě a umrtvovaly končetiny, takže jsme dokonce vzpomínali na instrukce, jak si zavolat pomoc z lodi, když se budeme cítit v nebezpečí. Nemohli jsme pořádně dýchat, zdálo se, ze šnorchly nejsou dostatečně široké. V našem stavu o nás delfíni vůbec neprojevili zájem a pluli dál, takže jsme se vrátili na palubu.

Podruhé a potřetí již jsme však věděli, co máme čekat a podařilo se nám chovat tak, jak jsme byli před vyplutím instruováni, bez toho, abychom měli nějaké stísněné pocity, jako poprvé.

Naše druhé a třetí hejno "Duskies" /Dusky Dolphin, Lagenorhynchus obscurus, česky plískavice tmavá/ o nás projevilo zájem a skutečně s námi plavalo. Duskies jsou asi nejhravější ze všech delfíních druhů a dokáží ocenit, když je zaujmete. Snažili jsme se zůstat ve skupině jako oni, což je pro ně zajímavější, než jednotlivci. Za pomoci ploutví jsme pohybovali trupem, ale ruce nechávali u těla: delfíni nejeví zájem o nehybné jedince a rukou se bojí, /sami nic takového nemají/. Především jsme se však snažili skrz šnorchl vydávat pisklavé zvuky a snažit s nimi tak "komunikovat". Nevíme, jaké o nás měli delfíni mínění, možná si mysleli, že jsme byli trochu postižení, každopádně s námi však vydrželi poměrně dlouho, obeplouvali a podplouvali nás, dokonce kolem nás i skákali a někomu několikrát drze narazili čumákem do zad. Byli jsme docela unavení a vymrzlí, takže jsme byli rádi, když jsme uslyšeli signál návratu k člunu, kde nás čekala horká sprcha, horká čokoláda a sušenky. Následující hodinu jsme strávili kroužením po moři, kdy jsme obdivovali naše nové přátele a jejich akrobatické kousky. Měli jsme chuť tleskat a ještě naposledy se na chvíli ponořit do jejich světa. Byla to taková nádhera, že jsme skoro i zapomněli na to, jak je nám špatně od žaludku. Několik nešťastníků okusilo, co to je mořská nemoc, ale myslíme, že ani oni nijak nelitovali. Několik "duskies", využívajíce vlnu před přídí, s námi doplulo až ke břehu, než zmizeli. My byli rádi, že máme pevnou nohu pod nohama a zážitek, který nás tolik obohatil.

Lagenorhynchus obscurus svou průměrnou délkou 1,65 m patří mezi menší druhy z celkem 36 druhů delfínů. Zato však patří mezi druhy nejrozšířenější - v letních měsících se jen jižně od Kaikourského poloostrova nachází v průměru na 500 exemplářů. Přes den tu loví ryby v blízkosti hladiny a v noci zase sépie v hlubší vodě. V kaikourských vodách tráví většinu času během roku, takže se tu naskýtá úžasná příležitost pozorovat jejich životni etapy a zvyky.

"Duskies"(plískavice) jsou velice společenský druh - samotáře mezi nimi najdeme jen skutečně výjimečně. Většinou se vyskytují v hejnech mezi 75 a 300 jedinci, přičemž ta se většinou rozdělují do podskupin v průměru po tuctu. Behaviouriste hovoří o "fluiditě" - jedinci se oddělují a znovu připojují v závislosti na vzájemných vztazích mezi jedinci ve skupině. Za určitých okolností se delfíni vždy sdružují do velkých skupin. Nezdá se, že by se delfíni nějak nudili. Jejich klasicky a neustále se opakující cyklus vypadá asi tak, že skupina delfínů tráví nejprve nějaký čas sháněním potravy, poté se druží, pak odpočívají a nakonec se zase druží. Celý cyklus může trvat od pouhých několika minut po několik hodin. Narušení cyklu může ohrozit zdravotní stav a v konečném důsledku i výskyt delfíní populace.

Přístup do vod v blízkosti Kaikoury, kde se vyskytují delfíni, je proto přísně omezen a samotní organizátoři "Plavání s delfíny" mají kvóty na počet výjezdů na moře. Také se nikdy nepřibližují ke skupině s mláďaty či k odpočívajícím jedincům. Jen si představte, že by vás ve vaší vlastní ložnici probudili nezvaní hosté a ještě si s vámi chtěli povídat!

Úžasným příkladem toho, že duskies jsou ve fázi družení a že mají dobrou náladu, jsou jejich akrobatické kousky. V tom jsou přeborníky mezi delfíny - otáčí se, skáčou do stran, skáčou "placáky" na břicho i na záda, dělají salta popředu i pozadu a jakékoli kombinace mezi zmíněnými kousky. Delfíní akrobacie je nejen důkazem hravosti - je komunikačním prostředkem a poukazuje na vysokou míru společenské či sexuální aktivity. Při lovu delfíni úzce spolupracují: obeplují a zároveň podplují hejno tak, aby ho vytlačili k hladině. Při lovu neustále komunikují: naklánějí se k sobě či od sebe, odklánějí se, dotýkají se ploutvemi a nosy a především používají svůj bohatý zvukový repertoár. Tato komunikace je používána ve všech fázích delfíního "cyklu'.

Duskies mají vysokou sexuální aktivitu, s vysokou mírou promiskuity. Březost trvá 12 měsíců, mláďata se většinou rodí na jaře, pevnou stravu jsou schopné přijímat až po několika měsících - jsou kojena až po dobu 2 let. Samice jsou pohlavně zralé v 5 či 6 letech, samci o rok později. Dožívají se zřejmě v průměru 15, ale možná až 25 let. Duskies jsou nádherní tvorové. Mají složitý společenský systém, jsou zvědaví a mají rádi nová setkaní s loděmi a s lidmi. Na Kaikoure je specifické to, že delfíni tu jsou v přirozeném prostředí a nejsou nijak ochočováni, na rozdíl od jiných lokalit.

Byli jsme pouhými chvilkovými návštěvníky. Věříme ale, že naše setkaní bylo vzájemně obohacující. Alespoň za sebe můžeme říci, že pro nás znamenalo opravdu hodně. Byli jsme šťastní jako děti, když objeví nějaký nový svět. Je dobré, že celosvětová kampaň x zabíjení delfínů při průmyslových lovech tuňáků je úspěšná a delfínům se dostává legální ochrany. Nešlo jen o delfíny - uvědomili jsme si, jak nádherný je život v oceánech, od planktonu až po mořské obry, a jak důležité je jej chránit a zachovat do budoucna.