Učivo hudebních oborů na ZUŠ je rozvrženo do dvou cyklů. První obsahuje 7 a druhý 4 ročníky.Vyvrcholením obou je veřejný absolventský koncert. Prvnímu ročníku I. stupně předchází ještě tzv. přípravná hudební výchova (PHV). Sem jsou zařazeny děti navštěvující MŠ nebo 1. třídu ZŠ. Někteří žáci, jsou-li starší, nastoupí rovnou do 1. ročníku I. stupně, zatímco jiní absolvují až 2 roky PHV. Celková délka studia proto činí 11 - 13 let.

Výuka PHV probíhá vždy ve skupinkách. Žáci dochází na dvě hodiny týdně. Jedna z lekcí je věnována hře na hudební nástroj (2 - 4 děti ve skupince) a ve druhé se děti ve větší skupině (10 - 20 žáků) formou her seznamují se základními hudebními pojmy, prohlubují si své rytmické a melodické dovednosti, učí se nové písně atd. Na konci školního roku pak vykonávají přijímací zkoušky do 1. ročníku I. stupně ZUŠ.

Jakmile jsou děti přijaty do 1. ročníku, začíná jim tzv. individuální výuka hry na hudební nástroj či zpěvu. Učitel se celou vyučovací hodinu týdně věnuje pouze jednomu žákovi. Dítě se zde učí zvládat technické a výrazové prostředky zvoleného nástroje nebo zpěvu, aby bylo schopno hrát (zpívat) přiměřené sólové nebo komorní skladby. Postupně se seznamuje s literaturou svého oboru, cvičí se ve hře (zpěvu) z listu, upevňuje svou hudební paměť apod. U zvláště nadaných dětí může (na doporučení učitele hlavního oboru a žádost rodičů) ředitelství školy ve výjimečném případě povolit tzv. rozšířené vyučování (tzn. 2 hodiny hlavního oboru týdně).

Posláním hudebního oboru je však poskytnout žákům základy hudebního vzdělání a vychovat z nich nadšené amatéry nebo budoucí profesionály. K tomuto cíli pouze 1 hodina hlavního oboru týdně rozhodně nestačí. Proto žáci navštěvují ještě další předměty. Patří mezi ně hudební nauka a komorní hra. Tyto předměty bývají někdy neprávem podceňovány ze strany rodičů i samotných dětí. Pro hudební rozvoj žáků jsou však nezbytné.

V průběhu prvních pěti ročníků je pro žáky ZUŠ povinná hudební nauka. Náplň tohoto předmětu je velmi rozmanitá. Žáci se seznamují se základy hudební teorie (názvy not, rytmické hodnoty, intervaly stupnice, akordy apod.), zdokonalují své pěvecké dovednosti, učí se reprodukovat notový zápis (zpěvem nebo tleskáním), seznamují se z hudebními nástroji, s některými skladateli a jejich kompozicemi, učí se vědomě poslouchat hudbu a orientovat se v její struktuře apod. Je třeba si uvědomit, že ne všichni se budou v dospělosti aktivně věnovat hře na hudební nástroj nebo zpěvu. Mohou však hudbě rozumět a mít ji rádi. Za úspěch lze určitě pokládat, pokud se z našeho žáka v budoucnu stane vnímavý, protože poučený posluchač. Předmět hudební nauka ale také v jistém smyslu ulehčuje práci učitelům hlavních oborů. Na své hodině se totiž tolik nemusí věnovat hudební teorii a mají více času na hru nebo zpěv.

Hrát si nebo zpívat celý život sám pro sebe doma mezi čtyřmi stěnami je jistě velmi příjemné. Převážné části lidí ale působí větší radost provozovat hudbu s dalšími ve skupině. Může se jednat o nějakou kapelu, komorní či orchestrální sdružení. Kdo byl však stále zvyklý hrát pouze sólově, mívá problémy se s někým sehrát. A právě proto na naší škole vyučujeme předmět zvaný komorní hra. Výuka komorní hry začíná až ve 3. nebo 4. ročníku (liší se to podle zvoleného nástroje), tedy ve chvíli, kdy děti obvykle mají zvládnuty základy techniky hry na nástroj nebo zpěvu a mohou se proto lépe soustředit i na part spoluhráče.

Zvládnout hru na hudební nástroj či zpěv není nijak jednoduché. Z tohoto důvodu bývá naprosto nezbytná spolupráce učitele hlavního oboru s rodiči a správná domácí příprava. Samozřejmě nejideálnější je, pokud rodiče společně s dítětem hodinu navštěvují, případně (jsou-li laiky) se sami učí zvládnout techniku hry či zpěvu, aby mohli být nápomocni při domácím cvičení. Ve většině případů to však bohužel není možné zvládat časově. Proto je důležité alespoň doma dítě kontrolovat podle učitelova zápisu v žákovské knížce. Někdy se totiž stává, zvláště u menších dětí, že si na hodinu připraví jinou skladbu než mu byla zadána, což pak může zapříčinit zbytečná nedorozumění.

Rodiče se obvykle ptají jak často a jak dlouho má dítě doma hrát, aby výsledek byl co nejefektivnější. Každý učitel hudebního oboru jim na tuto otázku odpoví, že co nejčastěji (tzn. každý den) po kratších časových úsecích. V nižších ročnících postačí 15 - 30 minut denně, ovšem od pátého ročníku (vzhledem k délce studovaných skladeb) by to měla být určitě 1 hodina. V zásadě platí, že poslední den před hodinou, i když dítě hraje třeba 3 hodiny, se celý promeškaný týden prostě nedožene.

Domácí příprava žáků na hodiny by se měla stát samozřejmostí, jako například čištění zubů. Pravidelnosti se nejlépe dosahuje, vyčlení-li se pro cvičení nějaká stabilní denní doba (např. po příchodu ze školy, před svačinou, po svačině, před večeří apod.). Také se vyplácí dětem hru připomínat. U malých dětí většinou není možné se spoléhat na to, že si sami vzpomenou, i když hrají rády. Postupem doby by měl žák cvičit sám, bez pobízení. Pokud je nutné staršímu dítěti připomínat hru příliš často (občas se to stává u každého), je na místě zvážit jeho další studium na umělecké škole. Je na nás, zda chceme společně vychovávat "cvičené opičky" nebo děti se zájmem o zvolený obor. Proto, máte-li jakýkoliv problém s Vaším dítětem při domácím cvičení, určitě jej co nejdříve konzultujte s učitelem hlavního oboru. Včas se dá ještě ledaco zachránit a odradit malého človíčka od tak krásné činnosti jako je hra na hudební nástroj nebo zpěv, by jistě byla jen a jen velká škoda.

Věřím, že se mi alespoň částečně podařilo Vám přiblížit prostřednictvím tohoto a dvou předchozích článků v Odolenu výuku hudebních oborů. Pokud by jste měli jakýkoliv další dotaz, ráda Vám jej zodpovím.

V příštím čísle se pro změnu dočtete několik zajímavých informací o výtvarném oboru se zaměřením na keramiku v článku, který pro Vás připravuje paní uč. Kateřina Bošková.

Na Vaše dotazy či připomínky a na setkání s Vámi na našich veřejných akcích se těší