Únor 2000
Informační měsíčník ZUŠ Klecany
Vychází jako příloha Klecanského zpravodaje

ARCHIV - ZUŠÍK ročník : 
2000    1 2 3 4 5 6 7 - 9 10 11 12
2001    1 2 3 4 5 6 - - 9 10 11 12
ZUŠÍK ročník 2002

Názory našich dětí

Dnešní Zušík je věnován názorům a odpovědím malých žáčků (6-8let) z výtvarného oboru. Já jsem byla novinářka a kladla jsem dětem otázky, na které odpovídaly do diktafonu. Vybrala jsem nejčastější a nejzajímavější odpovědi dětí, které odráží nejen názory, kterými jsou ovlivňovány zvenčí, ale také jejich bezprostřední pocity.
 
Otázka: Jak by měl vypadat krásný obraz?
Děti: Hodně velká zahrada s tulipány a s bazénem a s vílou.
Nebe, kde svítí sluníčko, mraky a bouřka a je duha.
Krásný temný les a řeka, jak oplouvá kameny.
Obraz nesmí být odbytý a musí se na něm dělat strašně dlouho.
 
Otázka: Znáš jméno nějakého malíře?
Děti: Josef Lada, Josef Čapek, Lucie Bílá
 
Otázka:  Kdo je to umělec?
Děti:  Ten,kdo umí hodně věcí, třeba umí hezky malovat, něco hezkého vymodelovat, utvarovat sochu a z keramické hlíny dělá výtvory.
 
Otázka:  Jaká by měla být paní učitelka?
Děti: Hodná, taky přísná,aby děti hodně naučila.
Aby uměla číst a znala hodně písniček.
Aby byla moc hezká a blonďatá.
Musí být chytrá a přísná, aby nás hodně naučila a musí vědět víc než my.
 
Otázka: Proč jsou ve škole přestávky?
Děti:  Proto, abychom mohli nosit do školy svačinu, a abychom se mohli vydýchat a odpočinout si.
Abychom se proběhli, skotačili a okrouhali si tužky.
Abychom mohli říkat holkám milující ženy.
Abychom se mohli rvát a provádět třídní blbnutí.
 
Otázka:  Kdo je politik?
Děti:  Ten, kdo je sprostej a v televizi říká o volbě a o Zemanovi.
Politik je v televizi a říká dětem a paní učitelce, co se děje.
Rozdíl mezi Zemanem a Klausem je, že Zeman je tlustší.
 
Otázka:  Co dělá pan prezident?
Děti:  Cestuje, aby se nadýchal čerstvého vzduchu.
Rozhoduje o penězích a o lidech a o tom, aby policajti zatkli nějakého uprchlíka a zloděje a rozhoduje také o spravedlnosti.
 
Otázka:  Co je to štěstí?
Děti:  Když se ve škole povede dobrá známka.
Když si kluk může najít hezkou holku.
Třeba, když někdo potká pohádkovou princeznu.
Že je člověk veselý a má hezký život a má všechno hezký.
Když se do někoho zamilujeme.
 
Otázka:  Myslíte, že vaše maminka je šťastná?
Děti:  Moje maminka ne, protože se někdy se ségrou perem.
Maminka je šťastná, protože tatínek nic nedělá a máma všecko.
Moje maminka není někdy ráda, protože musí všechno dělat a taťka leží na gauči a kouká na televizi.
Můj táta taky není moc šťastný, protože když se rodila moje sestřička, tak táta povídal: "To je s váma hrozný, pořád samý holky, já bych potřeboval jednohoho kluka fotbalistu."
 
Otázka:  Čím byste chtěli být, až vystudujete?
Děti: Policajtkou, paní učitelkou, herečkou, modelkou, malířkou.
Parašutistou, hvězdářem, letcem, kaskadérem.
 
 
Co z rozhovoru pro nás dospělé vyplývá?

Děti velmi touží po pohodě a klidu. Umělec je nejčastěji sochař a Lucie Bílá. Paní učitelky by měly být, podle všech dětí, hodné, ale i trochu přísné. Navíc by měly umět číst, psát a být chytré. Není vůbec na škodu, když paní učitelka je krásná blondýna. O přestávce by měly dětem dopřát odpočinku a možnosti zkonzumovat svačinu, kvůli které přestávka vlastně vznikla. Chlapcům by neměla být upřena rvačka a namlouvání sličné spolužačky. Při zmínce o politikovi padaly nejčastěji výrazy „blbý a idiot", myslím, že tyto hodnotící kategorie nejsou dětského původu. Štěstí je především dobrá známka ve škole. Bohužel maminky nikdy nedosáhnou k absolutnímu štěstí, pokud bude existovat televize a gauč, na kterém tatínkové tráví většinu volného času místo toho, aby maminkám pomáhali v domácnosti a hráli si s dětmi. Uvědomujete si tatínci, že můžete udělat maminky šťastné? A co se týče budoucího povolání, myslím, že se v budoucnu nemusíme obávat o naši bezpečnost, jelikož vítězí povolání policajt i policajtka. Takže, zloději a uprchlíci, mějte se na pozoru.

A nakonec vtip (vyprávěný dětmi): Jak se liší plnící pero od rakve?  (Náplní)
 

Pokud se chcete připojit k polemice a vyjádřit se k některým otázkám, můžete nám poslat zprávu na e-mailovou adresu: zusik@atlas.cz (Rádi Vaše postřehy na uvedené otázky uveřejníme).
 

Obrázek skála Obrázek žáka V. Vlasáka



Co by bylo, kdyby neexistovalo umění.
(napsala Kristina Skulínková, 14 let)
 

UMĚNÍ.Co to vlastně je? Jistě to není všechno, co člověk vytvoří, protože člověk tvoří většinou za nějakým účelem. UMĚNÍ je tedy doplněk k našemu běžnému účelovému životu, který vlastně prožíváme. UMĚNÍ a všechny činnosti s ním spojené nám umožňují život PROŽÍVAT. UMĚNÍ je tedy něco, co děláme zcela nezištně, spontánně, a k tomu užíváme duši. Ať už je to výtvarné umění, sochařství, hudba, tanec, literatura, vždycky nás to ohromně obohacuje. Vždyť už lidé v pravěku cítili potřebu zahrnout do svého života, umění a už v primitivních podmínkách vytvářeli sochy a malby, ve kterých zachycovali své pocity a přání. Začali zdobit i předměty denní potřeby, aby věci nebyly jen účelové a strohé, ale aby byly také hezké. Tak si k nim vytvářeli osobní vztah. Také hudba se stala nedílnou součástí jejich života, ačkoli byla velmi primitivní a sloužila jim nejen jako společenská zábava doprovázená tancem, ale i jako prostředek, kterým si zpříjemňovali práci.

UMĚNÍ v prehistorických dobách přinášelo lidem nejen radost a využití volného času, ale také se díky němu rozvíjela jejich fantazie a schopnost pochopit své pocity. Byla to zábava a příjemné zpestření jejich jinak velmi tvrdého života. A nejinak je tomu i dnes. Díky UMĚNÍ se odreagujeme, vymaníme se z každodenního shonu, zapomínáme na všechny problémy a dobíjíme duševní baterky. UMĚNÍ nám umožňuje přenést se do zcela jiných světů fantazie a vyjádřit své pocity a myšlenky. Děláme to rádi, přináší nám to uspokojení a dáváme do toho kus sebe. A my, jako naši dávní předkové, přesouváme ty účelové věci spíš do umělecké roviny, tak je tomu třeba v módě, bytovém designu, nebo i v architektuře.Tady vidíme tu nezbytnost výtvarně-uměleckého pojetí všech obyčejných, ryze účelových věcí. Chceme věci zkrášlovat, a ne jenom používat. Bez UMĚNÍ by bylo lidstvo hrozně ochuzené. Jen si zkuste představit, že by neexistovala hudba, obrazy, sochy ani knihy, divadelní ani hudební představení. Co krásného by nám potom zůstalo, kdybychom úplně vymazali duševně-uměleckou stránku života? Myslím si, že UMĚNÍ se už stalo naší součástí. Bez UMĚNÍ by lidé nebyli lidmi.
 

Tolik úvaha Kristiny. Dovedete si vy sami představit život bez umění? Pro Kristinku je umění stav duševní mysli. Jaký vy máte názor na umění? Je možná existence lidstva bez umění? Co vlastně umění podle Vás je? Pomáhá Vám umění relaxovat? Musí být umění krásné? Uvítáme všechny vaše příspěvky na tohle téma (své práce můžete doplnit i ilustrací).

Nejlepší úvahy oceníme a zveřejníme. Práce zasílejte do ZUŠ Klecany, Sídliště 375, do konce února (můžete použít i e-mailovou adresu: zusik@atlas.cz)
 

Dana Snížková            
ředitelka ZUŠ            




Zápatí-děti