Najít mezi mnoha podobnými věcmi jednu odlišnou není úkol snad tak těžký, jen je potřeba mít jistotu, že tam mezi nimi opravdu je. Skoro každý řekne, že to je tak triviální předpoklad, že je zcela zbytečné se o něm vůbec zmiňovait. Námitky někoho jiného lze spíš očekávat proti tak odvážnému tvrzení, že to není obtížný úkol, anebo že při té předpokládané snadnosti vyřešit ho, je nutno stanovit, jak dalece a významně jsou si ty věci podobné navzájem a jak odlišné oproti hledané. To, proč jsem vůbec s uvedeným příkladem tvrzení vůbec začal, byla snaha poukázat na zcela zásadně rozdílné chápání principů, se kterými se běžně setkáváme.
Situací, kdy jsme postaveni před úkol rozhodovat a jasně se vyslovit k otázce nabízející několik odpovědí, ale jen jednu nejpřijatelnější, je nepřeberně mnoho. Zdání, že někdy na tom, jak dopadne naše odpověď ani moc nezáleží, je ale klamná, bystrý pozorovatel si udělá úsudek velice brzo a svoje zklamání ani nemusí dát hned najevo, dojem si však uchová, ten přetrvává a do budoucna je o ostudu víc. Není bez zajímavosti, že sotvakdo je ochoten přiznat, že si v rozhodování není jist, natož že momentálně neví a na odpvěď bude potřebovat dobu na rozmyšlenou. Přitom to není nic neobvyklého a jen neuvážlivost vede k tomu, že názor musí padnout teď, ať to stojí cokoli.
Vrátím se k zásadní myšlence z úvodu a tou je nutnost posuzovat situace v jejich celistvosti dřív, než nastane čas k dílu. Co je platné, že někdo tvrdil, že v té kupce sena je jehla určitě, když si to nikdo neověřil a všichni tam bezhlavě jehlu hledají, poctivě, pečlivě a snažívě, což o to, možná však, že ještě dnes. |
|
