Je celkem jisté, že s mnoha lidmi z této planety se nikdy nepotkám, je nás přece jen trochu víc, než si vlastně umím představit. Ale řeč je spíše o příležitostech setkat se s lidmi, na kterých mi záleží, se kterými bych se dokonce i rád osobně poznal. No ovšem, možné to není z dalšího prostého důvodu, že totiž rozlehlost povrchu zemského, i jen toho suchozemského, je na jednoho přece jen trochu nad jeho síly. Snazší to je v případě, že si stanovím o něco méně přísná měřítka na to, kdo všechno by to byl, s kým se chci potkat. To už je lepší a pak nesmím zapomínat na to, že jistě bude významný počet těch, kteří by se zase nechtěli setkat se mnou nebo po tom nijak zvlášť neprahnou, tak ty můžeme také odečíst.
Teď ještě bude dobré vzít v úvahu, kolik na zamýšlený úkol mám času, tak tady se zase původně nepředstavitelné množství těch šťastlivců, které mám v úmyslu poctít setkáním se mnou, podstatně zmenší. Bude dobré všechno ještě dobře promyslet a to taky nějaký čas zabere. Vzato kolem a kolem, zdá se mi, že setkávání se zajímavými lidmi by bylo nejvhodnější zvolit jako životní cíl už v kolébce, jak by se dalo říci, hlavně kvůli tomu času potřebnému na rozhodování a správný výběr. Jenže tehdy, v tom věku, zase chybí dostatek kvalitních informací o tom, kdo že by k těm vyvoleným, které budu někdy později chtít potkat, v té době vlastně patří. Taky schopnosti rozhodnout se jsou u človíčka toho věku jaksi nedostatečné.
Myšlenka a plán, jaký by to mohl být báječný nápad potkat se se všemi neobyčejně zajímavými lidmi, se poněkud až úplně rozpadl, možná, že jsem na to jen šel nešikovně, to nelze vyloučit. Nezbude mi zřejmě nic jiného, než se spokojit s tím, kolik báječných lidí jsem už měl příležitost potkat, a když budu neskromný, tak i poznat. |
|
