---

ČAJOLINKY

---

ARCHIV – Tema

O ČAJI NA STRÁNKÁCH INTERNETU

On-line časopis pro milovníky čaje a popularizaci čaje samého

---

Odkazy
na stránky věnované čaji

---

     Archiv kapitoly TÉMA z roku 2002.

2001

ARCHIV – TÉMA – rok 2002

2003

  Datum

Tema

20. prosince 2002

 Události

22. listopadu 2002

 Jaké by to bylo

12. července 2002

 Trpělivost se vyplácí

7. června 2002

 Míra užitku

24. května 2002

 Tak dobrý dort

17. května 2002

 Čajové bonbony

26. dubna 2002

 Logika

5. dubna 2002

 Bez obvyklých omezení

15. března 2002

 Odpovědi na čajový test

8. března 2002

 Čajový test

15. února 2002

 TV zábava

31. ledna 2002

 Svátek na přání

16. ledna 2002

 O neužitečnosti

4. ledna 2002

 Hamletovská otázka (jen jako)

Události

     Aniž bychom je nějak výrazněji vnímali, některé události projdou celkem bez povšimnutí. Jsou to podle zásluhy ty, které je dobré ignorovat, protože jejich dosah je velmi omezený, důsledky zcela nepodstatné nebo krátkodobé. Problémy rozhodování ve vysoké politice nejsou určeny všem, to co z nich postihne postihne obyčejného občana umí odhadnout jen málokdo, ovlivnit je může jen někdo jiný než my a někdy je již v příští minutě všechno jinak a my si to třeba ani nemáme příležitost uvědomit. Je však mnoho událostí, které do našeho života zasáhnou fatálně, nemůžeme je předvídat, postihnou nás přímo hmatatelně a bezohledně.
     Mezi těmito dvěma extrémy je pak prostor pro zařazení událostí ostatních, jakožto nadělení osudu, ať se nám to líbí nebo ne. Smířit se s tím je rozumné, snažit se být připraven na nejhorší je přinejmenším prozíravé. Pro úplnost je dobré připomenout, že v úvahách, co nás potká, se dá také kalkulovat s nějakou tou šťastnou náhodou, která vždy napomůže nějakou tu lapálii vyřešit. Můžeme to brát jen jako projev nezdolného nebo naivního optimismu, ale co naplat, někomu takové spoléhání vychází častěji, než připouští teorie pravděpodobnosti. Co si pak má zase počít ten, kterému se zdá, že se na něj smůla lepí jaksi pravidelně, to nevím. Rozhodně mu to však dává náměty na přemýšlení, jak z té bryndy ven a to není jako šance zase tak špatné.

Jaké by to bylo

     Podobně znějící otázku, doplněnou oním kdyby a následujícím vylíčením jakési pravděpodobné události, činu nebo jevu si tu a tam někdo vymyslí a oblažuje jí své posluchače v nejbližším okolí. Posluchači méně tolerantní, anebo čistě prakticky zaměření si pomyslí něco o tom, jak má kdo co zbytečného na práci a odmítnou se takového maření času účastnit. Ovšem najde se zajisté dost těch, kteří si debatu okolo takového tématu nedají ujít a možná i kdejakou volnou chvíli věnují tomu, aby se podobnými myšlenkami zaobírali. Nelze popírat, že úvahy na podobná témata jsou zřejmě neškodné, pokud se nestanou předmětem chronického zájmu a nezačnou vadit svou neustálou přítomností, na úkor běžného uvažování. Jako jistý druh kratochvíle je snad možno občas takové úniky před realitou připustit a vzít na milost. Vždyť lze nakonec i prohlásit, že takovou činností se tříbí schopnosti používat a rozvíjet vlastní fantasii a tím může jeden jen získat. Být ve společnosti považován za člověka bez vlastní předstatvivosti nemusí nutně být přímo deklasující, ale už to ubírá něco z osobního šarmu, pokud něco takového v osobní výbavě už je.
     Tedy zmíněný kondicionál v uvedených souvislostech u někoho vyvolá nechuť se v něčem podobném angažovat a popravdě řečeno mohou se vyskytnout situace, kdy se ani není co divit, obtížných a neodbytných společníků se většinou lze zbavit jen velmi těžko. Všechno chce své a mělo by být dodržováno pravidlo, že pokud není poptávka, neměla by se nabídka vnucovat. Ovšem zvolit gruntovní téma, v dobře naladěné společnosti a ve vhodnou dobu, které zaujme na první poslech, tak to je základ a pak je dobrý předpoklad pro úspěch. Ona je to vlastně jakási hra s představivostí a tak se nemusí omezovat na příležitosti společenské a lze ji pěstovat i v soukromí. Ruku na srdce dámy a pánové, nevkrádají se vám do myšlenek podobné představy nejrůznějšího druhu právě spojované s nějakým takovým kdyby? No tak vidíte, že něco podobného se občas může přihodit každému.
     Vesměs si v podobných výletech do říše fantasie představujeme něco příjemného, je to přeci zadarmo a v naší moci. Ovšem vyloučena nejsou ani zamyšlení vážnějšího charakteru. Mít na mysli jen to, že bych vlastnil něco zatím nedosažitelného, je docela obvyklé, ale dá se nastolit i závažnější otázka, jak bych se zachoval v případě, že by mi něco chybělo. Tak tady to už s odpovědí bude méně snadné, to už je horší, nemít něco, na co jsem zvyklý, tady se mi už něco odepírá a nebude se mi to líbit.
     Dost nepříjemná je třeba představa, že bych si musel častěji odepřít oblíbené jídlo a to už jsme také u toho, zda bych se uměl vyrovnat s tím, že by se mi nepodařilo mít k dispozici čaj tak často, jak jsem si zvykl. Jednou jsem se zde zmínil o tom, jak mne překvapilo, že z literatury o historii čaje se dozvídáme, kdy v Číně v dobách nouze hostitel svému hostu mohl nabídnout jako součást pohoštění jen šálek a převařenou vodu. Nedávno mne zaujala v jednom pořadu naší televize jen kratičká zmínka redaktorky čínského původu o tom, jak je to v Číně s nejrozšířenějšími nápoji, tedy v této přítomnosti. Je nutno vzít za fakt, že převařená voda je pro mnoho lidí stále nejdostupnějším nápojem a čaj následuje hned pak. Je snad dobré, že my se tak často představou co by bylo, kdybychom neměli čaj, nemusíme zabývat. Hned vzápětí se však vynoří pochybnost, zda je ta naše jistota dostatku tak dobrá. Poněkud jiná úvaha, co by nastalo, kdyby lidstvo čaj vůbec nemělo, se zatím zcela vymyká mé představivosti.

Trpělivost se vyplácí

     Při rozmanitosti programových náplní televizního vysílání se člověku, který si neplánuje sledování pořadů důkladným studiem v přehledech na týden dopředu, nenabízí příliš velká šance na to, aby se mu jen tak podařilo natrefit na vysoce zajímavý dokument. Je to celkem zákonité a je proto jen výsledkem šťastných okolností, když se něco takového přihodí. Je v tom možno spíše spatřovat výsledek trpělivého spoléhání na náhodu. Jestli je takových lidí více, kteří nepodřizují přísně rozvrh svého volného času televizní zábavě, nevím, ale řekněme, že se najdou a k televizi zasednou, právě jen tehdy, když si pro to našli příhodnou chvíli. No, řeknete si, to se ani nedivím, že jim uniknou úplně báječné pořady a nejspš máte pravdu. A přeci je nic nedonutí k tomu, aby si vzali tužku a příslušnou přílohu novin a zaškrtali si v ní pořady, které tedy musejí bezpodmínečně vidět. Ono však zase, chápejte, hodně pořadů pro ně nepředstavuje natolik zajímavou podívanou, aby se jí věnovali. Těch několik dokumentárních pořadů, či pořadů naučných se dá někdy sledovat i v reprízách a tak vkládat úsilí do pečlivého plánování volných chvil podle televize se zdá být neužitečné, až na čestné výjimky. Možná, že by se těch typů pořadů našlo i o něco víc, ale bylo by to opravdu jen o několik málo.
     No a tak stačí se jen obrnit trpělivostí a v jednu chvíli se dočkají, že se jim podaří usednout k přístroji právě ve chvíli, kdy právě dávají něco z toho, pro co má význam televizi vlastnit. Už to tady bylo řečeno, takový cestopisný dokument má tu přitažlivost a snad ne jen pro ty vybíravé. Zvláště tehdy, když je to o daleké Číně. Právě nedávno byla příležitost shlédnout v televizi sice krátký, ale dost zajímavý dokument z provincie Yunnan. Po právu byla jeho část věnována čaji a to ne čaji ledajakému, ale tomu, kterým se yunnanská provincie pyšní zcela oprávněně. Při této příležitosti zde shrnu a zopakuji, co bylo o yunnanských čajích na těchto stránkách již někdy řečeno.
     Tak byly vidět zajímavé autentické záběry čajových cihel i čaje lisovaného do dekoračních předmětů. Trochu může mrzet, že v komentáři byly některé něpřesnosti, méně pak to, že tématu čaje nebyla vyhrazena doba delší. Co tedy bylo ve slovním doprovodu nepřesné – u dekoračních předmětů bylo konstatováno, že z nich si už asi čaj nikdo nepřipraví. Taky si řeknete, že takový čajový reliéf pověšený na stěně po nějakou dobu jako ozdoba může sice být hezký, ale zapráší se. Jistě, ale v tomto případě čínský recept na přípravu čaje zná jednoduchý postup, jak tuto nesnáz ne-li vyřešit, tak aspoň zmírnit. Prvně je potřeba připravený díl odkrojeného čaje přelít vroucí vodou, která se ihned vylévá a k pití nepoužívá, to je tak zvaný vymývací čaj. Někdo namítne, že tak starý čaj a neuzavřený v nádobě nemůže být k přípravě nápoje způsobilý. Opak je pravdou a platí to právě o čaji yunnanském. Zcela zvláštní způsob jeho výroby zaručuje, že jeho specifická chuť i vůně zůstávají zachovány po dlouhou dobu a to dokonce tak, že se tvrdívá, že čím starší, tím lepší, ale asi jak který.

Míra užitku

     Možnost vytvořit webové stránky na jakékoli téma, jakýmkoli způsobem a s jakýmkoli záměrem zláká kdekoho a ten podle své míry vkusu vytvoří odpovídající dílko. Když je to poprvé, může být poznamenáno nedokonalostí, avšak nemělo by být ponecháno beze změny, pokud je autor nadán aspoň v minimální míře schopností podívat se na svou práci sebekriticky. Ono je to někdy těžké, protože se lze jen těžko smířit s tím, že řada obdivných ohlasů může pocházet od nadšenců, kterým na hlubším poznání příliš nesejde. Když se nenajde nikdo, kdo by se pokusil uplatnit při svém posuzování přísnější měřítka, může se vytvořit dojem zdání, že vše je v nejlepším pořádku. Ale ono pohříchu dost často není a má-li autor okolo sebe dost pochlebníků (někdy jen naivních obdivovatelů), je na dobré cestě žít v uspokojení do doby, než zmoudří, stane-li se tak někdy. Za chybu lze u člověka jen obtížně považovat to, že se zmýlí, chybou je zůstávat v přesvědčení, že on se zmýlit nemůže, to se stává jen těm ostatním.
     Také jsme svědky toho, že v případech, kdy se někdo nadchne pro jistou věc, nadchne se jí natolik, že ztratí soudnost a jeho uvažování je nekontrolovatelné právě ve vztahu k předmětu jeho obdivu. Může to potkat každého a je jen otázkou času, kdy se komu podaří vymanit se z takového bludu a v jaké míře. Je nasnadě, že podobnému nebezpečí jsou vystaveni všichni amatéři, tedy ti, kteří se něčemu věnují se zápalem a obdivuhodnou pečlivostí. Jejich snažení je však devalvováno v případě, že nejsou schopni rozpoznat, kdy se ve své tvorbě nebezpečně blízko přibližují tomu, že nabývá třeba podoby plagiátu.
     Nejinak se tomu stává milovníkům čaje, návštěvníkům čajoven a vůbec obdivovatelům mnoha čajů i nečajů. Zastavil bych se spíše u obsahu stránek, jak bylo naznačeno, tedy tam, kde se často chybuje, někdy také tím, že se kopírují staré chyby a nezřídka přidávají další. S tím, co je zde uvedeno, jistě nemířím na autory osobních stránek a na stránky, kde je záměr jednoznačně deklarován dopředu a kde se ho podařilo naplnit. Mířím tam, kdy si návštěvník při procházení stránkami není vlastně jist tím, jaké je zaměření stránek z tohoto pohledu a jakou míru užitku od nich lze očekávat. Na osobních stránkách je dovoleno mnoho, na tvrzení autora nejsou kladeny žádné zvláštní požadavky. Je zapotřebí značné dávky sebedůvěry, odvahy i šikovnosti k tomu, aby se stránky povedly a splnily svůj účel. U stránek ostatního zaměření, které jsou firemní, publicistické, anebo podobného charakteru, jsou kladeny na jejich obsah a provedení trochu vyšší nároky. Pokud stránky svým charakterem oscilují mezi osobní výpovědí a místy zase naučnou encyklopedií, je to poněkud matoucí a jejich přínos je v takovém případě velmi sporný.
     Je velice pravděpodobné, že jste již na takové podobné stránky narazili a něco se vám na nich zdálo trochu známé odjinud nebo jste marně pátrali po tom, co je vlastní vklad autora, co je zpracováno podle pramenů, co jsou převzaté materiály a proč jsou místy tvrzení tak blízko omylu. V odpověď na otázku proč se o tak obyčejné věci zmiňovat tak široce, bych dal k posouzení paradoxně jen další otázku zda je správné ponechávat veřejně vystavené omyly bez povšimnutí.

Tak dobrý dort

     V kulinářských kruzích je vytříbenost chutí tím základním předpokladem k tomu, aby bylo možno usilovat o výsadu být za znalce v oboru pokládán, pokud o to kdo stojí. Předpokládejme tedy, že jsou lidé prahnoucí po takové společenské výsadě. Labužnictví je nejspíš i něco jako jistý rys životního stylu a sklony k němu nelze získat za peníze, složením zkoušek nebo jen tak jako dědictví. Z vyjmenovaného by se daly k přínosným fenoménům řadit ještě tak zkoušky a dědictví..Sice mi není známo, zda se k pasování na labužníka hodí přímo absolvování některého ze vzdělávacích zařízení, ale mnohé k rozvoji této stránky lidské osobnosti mohou významně přispět. Někomu však může stačit, aby k radosti z odhalování tajů vybrané kuchyně dospěl vlastním úsilím, které si v mnohém nezadá se vzdělávacím procesem. Má-li však jeden to štěstí, dostane se mu základní pocit potřeby kulinářského bádání už jen tím, že to takřečeno má v rodu z předchozích pokolení. Nelze vyloučit, že něco z předaných genů by mohlo k této mírné společenské deviaci přispět. Tak dědictví a vzdělání, to se vždycky hodí, avšak to nestačí, mít je málo. Aby se rozvinulo do patřičné kvality, je o tak výrazný rys osobnosti, jakým labužnictví je, potřeba pečovat. Zdědit ono nepojmenované šlechtictví ve stolování je nutno dále zdokonalovat a nestačí jen pověst, kterou neoživují nové skutky.
     Zdálo by se, že pro přípravu chutného jídla stačí nakupit vybrané lahůdky asi tak, jak to udělal pejsek s kočičkou, když vařili dort. Ale to není ono, takhle se to přeci nedělá. Člověk tohoto ražení je přeci jen náročnější na to, co dostane na talíř, jak to vypadá, jak to voní a jak to chutná. Okruh vyžadovaných atributů vybraného stolování je však mnohem širší. Je k tomu ještě navíc potřeba posuzovat i prostředí, ve kterém probíhá a přinejmenším dobu konání.
     Ke stolování lze jistě zařadit i podávání čaje. K tomu, co někteří lidé považují za vybraný požitek se řadí i pokuřování dýmky a neváhají se mu věnovat i u stolu s naservírovaným čajem. Snaží se tak spojit oba příjemné zážitky v jeden a v jednu chvíli. V takovém počínání je znát snaha o přenesení zvyků stihnout toho co nejvíce do oblasti, která by měla být vyhrazena zcela jednomu nebo druhému. Sám dávám ovšem jednoznačně přednost pouhému čaji, dá-li se to tak nazvat. Přijít čaji na chuť a snažit se zušlechťovat své zvyklosti v rozeznávání jeho kvalit je také labužnictví. Podávání čaje má různé podoby, ale vždy by mělo být nerušené jinými vlivy a v tom právě vidím kouzlo takové chvíle.

Čajové bonbony

     Jsou věci, které vždy spolehlivě přilákají zájem, ať je to fotbal, hokej, řeči o ženách u mužů a móda, kuchyňské recepty a řeči o mužích u žen. Zůstaňme jen u toho vyjmenovaného, bude to pro názornost stačit, novinky v uvedených oborech snad nikdy nezklamou a jsou vždy vítány. Tedy ono je opravdu toho velezajímavého určitě víc, ale probrat se tím by vyžadovalo nezměrné úsilí a píli. Protože se vynakládání takového úsilí a píle předem vzdávám, zůstane u toho, že se pokusím jen okrajově hledat nějaký příbuzný fenomén z blízkého okruhu jmenovaných. Snad se příliš nemýlím, když si dovolím tvrdit, že obliba sladkostí najde dost zastánců mezi všemi. Nemám ani tak na mysli nájezdy na cukrárny o nedělních odpoledních, jako všeobecnou a vždy přítomnou ochotu najít si chvilku a dopřát si něco z toho, co chutná po sladkém. Námitky toho druhu, že je tu přece dost významné množství lidí, kteří dodržují správnou životosprávu, anebo drží takzvaně dietu, a takové radovánky ze zásady odmítají, příliš neobstojí, příkladů je nespočítaně. Najde se pak i nemálo lidí, kteří zakázané území obcházejí a nelitují námahy při vyhledávání sladkých potěšení se zaručeně nejmenším energetickým obsahem. Těm, kterým se odpírání si sladkostí stalo nutností ze zdravotních důvodů, může být útěchou asi to, že ke správnému tělesnému a duševnímu vývinu nejsou lahůdky se sladkým obsahem nezbytně nutné, tedy aspoň jak se zdá.
     Mnoho sladkých dobrot nám nepochybně chutnalo už v době raného dětství. No a málem jsem zde zapomněl na ty menší a nejmenší. Ne nadarmo se říká sladká odměna, pro děti je taková motivace silná a to silná natolik, že může výrazně napomoci ve výchovném procesu. Pak už jen zbývá takovou odměnu vhodně zvolit. U tradičně odzkoušených pamlsků je správný výběr celkem snadný. Je ironií osudu, že v čajovnách najdeme tolik dobrot, ale jedna z věcí, která není vhodná pro děti, jsou čajové bonbony. Už je to tak, balené jsou skoro jako karamelky, ale obsahují kofein. Mívají na obalu mrňavým písmem napsané příslušné upozornění, ale to zase není česky. Taková malá zákeřnost a stačí zkazit náladu, když máme věrohodně vysvětlit, proč bonbon není určen pro děti.

Logika

     Řekneme nemá to logiku a je tím vyjádřen odmítavý postoj k tvrzení, jehož souvislosti jsou zjevně v rozporu s tím, jak by podle nás měly být. Co člověk, to názor a často zcela originální, odlišný od mnoha dalších, které převládají a tudíž je považujeme za standard. Bohužel si už po jistých zkušenostech dovedu docela živě představit i případ jiný, kdy pomalu za normální začaly být považovány velice samorostlé názory, vybočující z donedávna známých mezí.
     Na názor má člověk právo a proti tomu se nedá asi nic vážnějšího namítat, než to, že velice závisí na tom, zda, jakou formou a s jakým důrazem se kdo snaží svůj názor vnutit ostatním, pokud už tedy tak činí. Je možno mít svůj názor, pěstovat si ho v tichosti bez toho, že by musel nutně spatřit světlo světa, zvlášť když už je na obecné poměry dost neobvyklý. Jako už u mnoha jiných plodů lidského ducha se při pohledu na celé spektrum náhledů na logiku setkáme s těmi, které považujeme za přijatelné, jiné za méně přijatelné a některé za nepřijatelné už zcela. Rozhodnout o tom, kde jsou jednotlivé hranice, nám pomáhají znalosti historické, společenský takt a přiměřenost okolnostem a nejspíš i mnohé jiné. Pokud je cosi z předchozího naznačeného okruhu disciplín někomu docela cizí, musí se smířit s tím, že jeho názor, který něčemu z toho odporuje, bude stěží přijat se souhlasem či s pochvalou těch, kterým na zachování principu používání zdravého rozumu záleží.
     Vysloužit si kritiku v tomto ohledu za názor je možné i z nedorozumění nebo z neznalosti. Sem třeba patří označování tzv. ženské logiky, kterou se snaží muži dosáhnout konverzační převahy. Jestli jde jen o to, není nic lehčího, než snažit se najít v diskuzi na to téma společnou řeč. Mnohé vyřeší upřímná snaha, když se dostaví, svůj omyl napravit, ať na jedné nebo druhé straně v takových i jiných případech.
     Je smutné, když se naskytne nikoli ojedinělý případ uplatňování vlastního zcestném názoru s vysvětlením, které až vyráží dech, zvláště když tak svou morální výbavu veřejně představuje student. Popření základních zásad zdravého uvažování bylo tehdy, a jak jsem se s ním již i dříve a zase nedávno setkal, považováno za správné řešení. Ostatním, kterým to není jedno, nezbývá než se s tím nesmířit a vyjádřit svůj nesouhlas, protože i zde akce vyžaduje reakci.
     V názorech na řadu věcí včetně logiky věcí a jevů se jistě najdou mnohé společné rysy, protože ono zdravé uvažování, není-li uměle ovlivněno, se ve společnosti celkem bez obtíží udržuje, zdá se, na statisticky významné hodnotě. Pokud se neudržuje, je vhodné pokusit se mu tu a tam pomoci, když se zdá, že je toho zapotřebí.
     Většina z nás si je skoro jista tím, že o zdravých návycích ve stravování toho ví dost na to, aby s tím vystačila pro všechny případy, kdy je nutno si poradit s něčím v kuchyni a v jídelníčku. Ale je tu jeden háček, kolik asi lidí si udržuje své představy z dávno navyklých tradičních postupů a nové nehodlá vzít na vědomí. Nejspíš se dá očekávat, že v případě krajní nutnosti se ten, koho to postihlo a musí podstoupit nějaký ozdravný proces, odhodlá k redukční dietě, většinou ještě málo vhodné k docílení výsledku, který by navíc stál za zmínku. Na nenápadného pomocníka si přitom snad nikdo ani nevzpomene a také zde by čaj mohl splnit další užitečnou úlohu. Stravováním, jak jinak označit každodenní přijímání potravy, se ovšem také významně ovlivňuje náš celkový zdravotní stav, dost často k horšímu. To není tak zjevné na první pohled a změny jsou tak pozvolné, že jsou dlouho téměř nepozorovatelné. Těch správných zásad, co už bylo vysloveno, a přeci zůstávají nevyslyšeny. Možná, že je to způsobeno tím, že i u nich uplatňování všech možných pravidel pro zdravou výživu není hned a okamžitě znát. I když se toho o výborných vlastnostech čaje napsalo mnoho a je tedy logické, že asi něco pravdy na tom bude, zůstává u nás jeho uplatnění většinou pouze žalostně nevyhovující.
     Převládající názory na to, co je vhodné podávat u stolu za nápoje odsuzují čaj zatím do ústraní, ačkoli by si zde zasloužil pevné místo. Jen v pohodlnosti je možné spatřovat příčiny snah o logické zdůvodnění tradičního pojetí tabule, kde se obvykle mezi nápoji místo pro čaj nenajde. Jestli je ale něco velice vhodného k završení syté hostiny, je to čaj, který si poradí se správným zažíváním jak jiné nápoje dovedou jen stěží.
     Mezi mnoha čaji a nečaji se vybírá na první pohled obtížně ten, který bude chutný a navíc ještě přinese případně zmírnění zdravotních obtíží, což si jistě každý přeje. Stačí však překonání několika drobných nesnází na cestě za tím, jak přijít čaji na chuť a dostaví se výsledky, kterými se obliba nového nápoje člověku odmění a snad teprve tehdy začne věřit aspoň něčemu z toho, co se o čaji tvrdí. Slova vědeckých prací na toto téma jsou zcela nicotná ve srovnání s tím, když si to člověk odzkouší sám.

Bez obvyklých omezení

     V mnoha ohledech je výhodné mít pro řešení společenských či životních situací k dispozici svou šablonu. Ulehčuje to rozhodování v mnohém a zkušenostmi k podobnému názoru dospějeme, dřív, či později, protože takový postup bývá často více nebo méně úspěšný. V těch méně úspěšných případech bychom se ale asi měli zamyslet, zda nás v něčem použitý letitý postup neomezuje, tedy přinejmenším v tom, že už nevyhovuje. Nepodařilo se totiž jednou nebo dvakrát dosáhnout očekávaného výsledku, ba co víc, výsledek byl vlastně žalostný, a to naznačuje, že bude potřeba promyslet propříště plán docela jiný. Je možné zdůvodnit si nutnost zachování současného stavu a na hledání nové cesty rezignovat. Je to z jistého pohledu lákavější, než představa, že bude nutno vynaložit nemalé množství energie na důkladný nový postup řešení problému. Ne každému se podaří překonat bariéry, které stojí v cestě rozhodnutí začít jinak.
     Jistě stojí za úvahu, že hledání nového způsobu, jak řešit situace daného typu, může přinést nový pohled na mnohé jevy. Podaří-li se přitom najít bezděčně vysvětlení dosud zdánlivě nelogických souvislostí, nemůžeme se tomu ani divit. Když si uvědomíme, co všechno asi neznáme a co možná ani nepoznáme, bylo by jistě dost zarážející, kdybychom se ani nesnažili zmenšit na nejmenší možnou míru pravděpodobnost, že nám utajených věcí bude v souhrnu větší, než únosné množství. Je proto nasnadě, že je celkem žádoucí aspoň se pokusit poopravit si své názory na věci a jevy, jak jsme je dosud chápali v rámci našeho předchozího poznání, ve světle poznání nového, vycházejícího z přehodnocení dávno zažitých představ.
     Pustit se do netradičních řešení je v každém případě věc nesnadná, má-li být provedena důkladně a důsledně. Nejspíš nikoho nepřekvapí, když se řeč stočí na využívání čaje v kuchyni. Většinou se asi takové téma vlastně považuje za banalitu, která si ani nezaslouží významnější pozornosti. Pokud se však takové debaty zúčastní někdo s hlubším zájmem o kulturu podávání čaje, bude asi debata poněkud vzrušenější. Pro toho, kdo si nechce se servírováním čaje dělat starosti a je přesvědčen, že to jeho je jedině správné, bude asi většina argumentů na obranu úrovně stolování jen slabým důvodem, proč se nad takovým stavem věcí zamyslet. Co si v kuchyni obvykle zaslouží pozornosti jsou jídla, tam se nešetří rafinovaností v jejich přípravě i způsobech podávání. Na zažívání se u lukulských hodů běžně čaj nepodává a je to škoda, protože většina jeho typů je k tomu přímo předurčena. I tady se nabízí možnost pokusit se překonat předsudky a svá omezení. Kdo vzal i v těchto souvislostech čaj na milost, nestačí se mnohdy divit, co všechno mu zatím zůstávalo utajeno.

Odpovědi na čajový test

     1. Mnoho zemí má svou vlastní verzi toho, jak byl objeven čaj, ale Čínská verze tuto událost datuje do doby před 5 000 lety, kdy vládl císař Shen Nung. Když si císař chystal nápoj, do horké vody v konvici mu spadly lístka z blízko rostoucího keře a tím vznikl neobyčejně lahodný nápoj.
2. Jsou tři základní typy čaje: zelený, oolong a čaj černý. K nim se řadí čaj bílého typu jako čtvrtý. Základní podoba čaje je dána stupněm zpracování.
3. Thomas Sullivan začal používat čajové sáčky v r. 1904. V malých hedvábných sáčkách rozesílal vzorky čaje zákazníkům. Zákazníci si začali připravovat čaj přímo z čaje v sáčkách, namísto toho, aby ho vyňali ze sáčku a použili tradičním způsobem.
4. V Irsku. Irové konzumují čtyři šálky za den a roční spotřeba činí 7,1 liber.
5. Po natrhání se čajové lístky nechají zavadnout, pak se svinují, nechají okysličit, projdou fází sušení, pak třídění a balení.
6. Ve vyšších polohách s dostatkem dešťových srážek, kde jsou horké dny a chladné noci. Nicméně čaj lze pěstovat i ve značně odlišných podmínkách.
7. Místa původu známá svými velice kvalitními čaji.
8. Sri Lanka. Čína je druhá, následovaná Indií.

Otázky z Gourmet Retailer - Tea Test

Pokud se Vám podařilo odpovědět podobně, gratuluji. Když se Vám zdá, že odpovědi by měly znít jinak, nezoufejte, je to jen jeden malý test.

Čajový test

(Otázky z testu pro obchodníky s čajem)

1. Kdy, kde a kým byl objeven čaj?
2. Kolik je typů čaje?
3. Kdo vynalezl čajový sáček?
4. Ve které zemi se vypije nejvíce čaje v přepočtu na hlavu?
5. Které jsou první procedury, kterým je čaj podroben po sklizni?
6. Jaké jsou ideální podmínky pro sklizeň čaje?
7. Co podle vás znamenají slova Assam, Nilgiri, Dimbula a UVA?
8. Která země vyváží nejvíce čaje na světě?

Podle Thompson's Fine Teas

Příště budou zveřejněny odpovědi, které jsou podle uvedeného pramene správné.

TV zábava

     Pokud se vám poštěstí najít si volnou chvilku při plnění obvyklých povinností na sledování aspoň nějakého pořadu v televizi, tak se vám možná podařilo natrefit na jeden, vysílaný pravidelně, kde svou roli, byť jen malou a podružnou, hraje čaj. Není to pořad o vaření, i když i tam se už také o čaji hovořilo, ale pořad z kategorie těch, které mají sloužit k zábavě. Čaj tam plní úlohu společenskou, hostitel ho totiž nabízí svým hostům v rámci plynoucí zábavy. Hosté bývají téměř výhradně z uměleckých kruhů, jak se to někdy označuje. Samozřejmě že mne zaujalo hned napoprvé, když jsem tento pořad viděl, jak kamera dokonce ukázala v záběru i čajovou konvici. Což o to, konvice to byla parádní. Sice nebyla předvedena v detailu, ale dost výrazně. Výrazně natolik, že jsem si v jednom z dalších pořadů pak všiml, kdy hostiteli spadlo víčko konvice, protože ho nepřidržoval při nalévání. To se sice může stát každému, víčko konvice to přežilo, známe to z čajoven, ale asi by se to nemělo stát v televizním pořadu, tedy ale stalo se. Nesleduji tento pořad pravidelně a jaké bylo moje překvapení, když jsem potom viděl v jednom z dalších, že konvice je už bez víčka, asi při nějaké další kolizi už nepřežilo, tedy aspoň pro zjednodušení manipulace je to dobré, řekl jsem si.
     Hosté v tom pořadu obvykle většinou způsobně, nicméně bez většího zájmu, čaj upíjeli. Není totiž ani známo, jaký čaj byl podáván a tak se jim možná není ani co divit. Za povšimnutí však stojí jedno prohlášení váženého hosta, jinak v nedávné době významného herce, že on čaj nepije a to hned v okamžiku, kdy mu hostitel naléval do šálku. Nestihl to a tak do šálku obdržel onen pro něj tolik nežádoucí nápoj. Řeknete si, že jsem si všímal hloupostí. Možná ano, ale pro mne to byl v jistém smyslu poznatek o tom, jak se režisér zhostil svého úkolu i se všemi náležitostmi, ale přeci jen něco neuhlídal.

Svátek na přání

     Tak může to být sváteční den, vyhrazený na přání, kdy je vhodné je vyslovovat. Můžeme přímo říci svátek jako stvořený k tomu, aby se po vyslovení přání dalo jeho splnění snadno očekávat víc než kdy jindy.
     Anebo si lze představit, že se na naše přání, které vyslovíme kdykoli, obyčejný den ve sváteční promění. Tedy přání je zcela jednoznačné a má být splněno vzápětí. V tom však vidím menší potíž, vyslovit přání je jedna věc a jeho splnění je věc druhá, a to o mnoho obtížnější. Ne, že by to nešlo nebo nebylo možné očekávat, že něco takového ve zmíněném druhém případě nastane samo od sebe, ale jako nejspolehlivější se mi zdá způsob, kdy tomu splnění trochu pomůžeme svým vlastním úsilím. Výjimky z pravidla se ovšem nevylučují a což teprve splnění přání nevysloveného.
     Z obou zmíněných vysvětlení lakonického konstatování v nadpisu se mi jako vhodnější pro další úvahy zdá být to posledně jmenované.
     V klasické literatuře se vyskytuje rčení pohyblivý svátek. Je to hezké označení a má znamenat něco v tom smyslu, že ve sváteční je možno proměnit snad každý den, jen to chce správně zvolené místo, příznivé okolnosti a dobrou vůli napomoci osudu. Nejlépe však všechno dohromady a v jednu chvíli. Přání, aby se to splnilo tam může být už jen tak, mimochodem a navíc.
     Navyklý způsob plnění běžných povinností obvykle přináší jejich zevšednění, protože zapadnout do stereotypu je docela snadné. Z těch mnoha povinností si vyberu třeba čaj, vždyť to ani jinak dopadnout nemohlo. Nemusel jsem tak učinit ve výběru hned naráz a najít několik příkladů jiných by nedalo takovou práci, ale odvádělo by to pozornost od toho, čemu se hodlám věnovat především.
     Tedy v tom, jak si každý připravujeme čaj, jsme nejspíš všichni absolvovali údobí, kdy jsme hledali nejvhodnější způsob, abychom dosáhli přijatelných výsledků. Tomu, aby se nám u čaje podařilo najít postup, aby se dostavil úspěch v podobě očekávaných vlastností skvělého nápoje mnozí věnovali nemalé úsilí. Podle toho, jak široký repertoár ve výběru čajů jsme zvolili, museli jsme se pak naučit patřičný postup pro každý z nich. To by samo o sobě asi nestačilo a vhodné až nezbytné se zdá své zkušenosti konfrontovat s tím, jak takové čaje připravují v čajovnách, pokud jsme neměli to štěstí pobývat nějaký čas v zemi, kde je, nejen v tomto směru, čemu se přiučit.
     V každém případě je návštěva čajovny poučná v tom, že se tak lze setkat ať už se základními pravidly, anebo s novými myšlenkami a nápady, které mohou být překvapivě přínosné. Vyplývá to z podstaty věci samotné, v čajovnách, kde jinde taky, mají provozovatelé už třeba jen příležitosti, dozvědět se to, co souvisí s dodávkami čaje od dovozce a uplatnit to. Takové věci se běžný konzument nemá možnost obvykle jinak dozvědět. Studium příslušné literatury se mi v tomto směru zdá být přeci jen trochu málo, neboť nepřináší více, než popis chutí, vůní a dojmů. Je to sice užitečné usilovat o poučení i takto, ale pro dosažení skutečného, uspokojivého výsledku jaksi nedostatečné. Proto se přikláním k názoru, že šedivá jest všechna teorie a zelený je strom života. Tím stromem, kde se setkáme s živoucím děním okolo čaje asi bude vždy dobře vedená čajovna.
     A tím to začíná, protože je potřeba zvolit vhodnou čajovnu. Není od věci vybrat si také příhodnou dobu, kdy se do čajovny vypravíme. Vykročíme-li s přáním, aby se nám podařilo u čaje načerpat dobrou náladu a občerstvit síly, je jen otázkou, zda to úplně vyjde. Nemůže ještě škodit pro tu chvíli hodit za hlavu všechny starosti. Pak už jen tak trochu záleží na osudu, jak to dopadne. Když víte, že v čajovně se lze setkat se smyslem pro tvořivé vylepšování daných postupů s ohledem na spokojenost zákazníka, dá se nejčastěji očekávat něco překvapivého. Ti, kteří se o ně postarají nejsou jen tak obyčejní zaměstnanci, ani označení jako obsluhující personál nezní dost výstižně. Dejte jim příležitost a z mála vykouzlí netušené. Podaří-li se z téměř obyčejného čaje připravit nápoj s neobyčejnými aromatickými a chuťovými vlastnostmi, je to chlouba čajovny a pro hosty magnet, něco takového co znamená vůně nahnilé hrušky pro vosy v parném létě. Doufám, že jsem tak obhroublým příkladem nikoho neurazil, ale šlo mi o to zcela zásadním způsobem zdůraznit, co se na čajovně v důsledku cení, a o to tady jde především. Nemusí to být jen nápaditá příprava čaje, co umocňuje kouzlo čajovny. V prostředí čajovny se dá snad vždy něco vylepšit, a to docela nenákladným způsobem a právě tady slaví inspirace nejrůznějšími drobnými ozdobnými artefakty své úspěchy.
     To, co zde bylo tak vyzdviženo, sice asi neocení úplně každý host, ale i pro těch několik vnímavých může znamenat návštěva takové čajovny něco jako splněné přání. Den byl zakončen neběžným příjemným zážitkem a tak ho lze chápat z tohoto pohledu, že se změnil na svátek. Je to vlastně splnění možná netušeného přání zákazníka čajovny. Vzhledem k tomu, co bylo řečeno na začátku, tak to nevyžadovalo nijaké zvláštní vlastní úsilí, až na tu všímavost a dobrou vůli ocenit neobvyklé. Úsilí, téměř nenápadné, tentokrát přišlo odjinud, jaksi nad rámec běžné služby zákazníkovi.
     V původním záměru bylo upozornit na nebezpečí, že někdy zapomínáme na to, co všechno je v naší moci. Docílit pocitu pohody nespočívá v tom, že budeme využívat jen věci a postupy známé, ale v tom, že sami o něco nového pokusíme. Nemusí to pokaždé vyjít, ale to není důvod k tomu nepokusit se o něco podobného příště zase. Obyčejný den se ve svátek promění obvykle jen tehdy, když tomu svému přání trochu pomůžeme, aby se uskutečnilo, anebo když máme prostě štěstí.

O neužitečnosti

     Zní to trochu jako nadpis pro pohádku a já doufám, že stejně dobře poslouží i pro malé zamyšlení, úvahu nebo jen malé povídání na určité téma, aniž by ublížil tomu, co bude následovat. Tak snad nejdříve, neužitečnost čeho a k čemu. Ale to snad nebude ani tak nesnadné, jak by se na první pohled zdálo. Jednoduše bych začal tím, že v hodnocení tohoto druhu jsme si zvykli posuzovat věci, které nám slouží. V případě neužitečnosti jsme patrně dospěli k názoru, že se bez určité věci obejdeme a nemít ji nám nebude nikterak vadit. S okruhem věcí bychom asi po určitém uvážení šíře tématu nevystačili a bude vhodné přibrat i další, od věcí odlišné fenomény.
     Zde by bylo asi vhodné vyjmout ze zorného úhlu pohledu případného posuzovatele ostatní lidi, i když zase na druhou stranu by asi občasné posouzení užitečnosti lidí pro své takřečeno bližní nebylo bez zajímavosti. Ještě malé odbočení, ti pozornější z vás si jistě všimli, že jsem u lidí taktně použil označení vlastnosti nikoli v negativním tvaru.
     Ale zpět k tomu, čím se mám zabývat. To, že něco pro nás nemá užitnou hodnotu posuzujeme dost často chladným kalkulem, něco jako, co nám to přinese, nejčastěji ve hmotné podobě. Někteří lidé tak řadí k neužitečným – poesii, vážnou hudbu, motýla v letu, pocit z dobře vykonaná práce, proč ne však právě třeba i oblibu čaje a jistě by se toho dalo vyjmenovat mnohem více. Někdo se u výčtu pozastaví, i přes uvedené předchozí upozornění, a zeptá se proč tam figurují pocity. Já si však myslím, že když už jednou někomu, i tací jsou mezi námi, neužitečné připadají i ty, mají právo být uvedeny v souhrnu, aby dokreslily obrázek toho, jak si člověk dovede někdy svůj pohled na svět redukovat.
     O čaji zde zatím padla jen okrajová zmínka a jistě by neškodilo dát mu větší prostor, ba co víc, mělo by toho být řečeno mnohem více. Ano, ale čaj v průběhu dějin prokázal, že o jeho neužitečnosti lze hovořit jen stěží. Je jen málo věcí, u kterých lze s docela čistým svědomím prohlásit, že nejsou veskrze neužitečné, proto se na to snažím touto malou zmínkou upozornit. Jeho užitečnost dost možná souvisí s jeho nepostradatelností a to si asi uvědomíme citelně až tehdy, když jsme si na čaj zvykli a náhle se ocitneme bez možnosti si ho dopřát vůbec, anebo jen v nějaké celkem nedůstojné a náhražkové formě. Čaj se používá nejen do nápoje, ale v orientální kuchyni nalézá uplatnění i v recepturách pro přípravu některých jídel. Nevím sice, zda a nakolik je prokázáno, že v jisté historické době měl čaj významnou hodnotu směnnou, ale do dnešních dnů se v Číně dochovala zvyklost vyrábět lisovaný čaj ve tvaru desky opatřené reliéfem, což z něj činí okrasný předmět jistého druhu. Může tak sloužit jako dekorativní ozdoba interiéru. Upotřebitelnost čaje se tím ani tehdy neztrácí ani po delší době. V okamžiku, kdy dojde k jeho využití pro přípravu nápoje, se jen doporučuje, v případně dost zaprášeného exempláře, to co vznikne po prvním zalití vroucí vodou ihned zase vylít a teprve pak pokračovat obvyklým způsobem.
     Pověst čaje provází, už od prvních zmínek o něm, vychvalování jeho užitečnosti pro udržování zdraví. První do Evropy dovezený čaj byl doporučován téměř vlastně jako lék. V Asii ho za takový přirozený prostředek k prevenci před mnoha chorobami považují odedávna. V dnešních dnech je čaj předmětem obliby stále většího počtu lidí na celém světě aniž by se většina lidí vůbec, anebo hlouběji zabývala otázkou, jak to je s jeho užitečností. Je to pochopitelné, ale občas nemůže škodit zamyslet se i nad tím. Tu nejhorší službu věci čaje bych asi prokázal tím, kdybych ho kategoricky prohlásil za nejlepší mezi nápoji a odsoudil tím tak do podřadné role všechny ostatní. Nestane se tak a každý ať se rozhodne sám, jakou cestou se vydá. Někdy stačí jen malý podnět, jindy je zapotřebí podnět zásadní až osudový a pokud je člověk dost vnímavý, může mu kterýkoli z nich pomoci k rozhodnutí pro to využít vše, co čaj v takových případech nabízí.

Hamletovská otázka (jen jako)

Redakční poznámka, už neplatí, stránky nejsou dostupné

Do archivu dne 12. dubna 2002