Dne 28. 9. 1982 v době od 9.00 do 9.45 proběhlo v dopravně Nová Bystřice pozoruhodné "požární cvičení". Spočívalo v tom, že pracovníci vozového depa Tábor zde polili naftou a spálili dva osobní vozy Bafu 617 a 618. Jaksi mimo plán při tom ohořela boční stěna služebního vozu manipulačního vlaku, stojícího opodál. S rychlostí na tehdejší dobu opravdu nebývalou, už 25. 10., byly rozřezané pozůstatky odeslány do Kovošrotu.

Oba vozy, vyrobené v Sasku roku 1914, zajišťovaly od konce 40. let osobní dopravu na bystřické úzkorozchodce. Z pravidelného provozu do zálohy odešly koncem 70. let a po nějaké době byly vyřazeny. Tehdy se také poprvé objevila myšlenka o jejich zachování jako historických vozidel. Iniciativu v této věci projevovali především místní nadšenci, kteří také oba vozy nechali převézt z Jindřichova Hradce do staré výtopny v Nové Bystřici, kde se svými skromnými silami a prostředky snažili zabránit jejich postupné devastaci.

Těžko říci, proč byly podobné aktivity tehdejším mocným trnem v oku. Snad, že je nebylo možné zařadit do žádné ze škatulek "organizované zájmové činnosti", snad byly považovány za nežádoucí zpátečnictví neslučitelné s radostným budováním bouřlivě se rozvíjející socialistické společnosti, jejíž ideologie považovala fyzickou likvidaci "morálně zastaralých" vozidel za další vítězství na cestě k lepším zítřkům, možná šlo o strach z odpovědnosti za dosud neznámou oblast činnosti, snad o zlovůli nebo pouhou hloupost a lenost... Že tomu tak opravdu bylo, potvrdí každý, kdo se v oné době zapojil do snah o záchranu svědků minulosti naší železniční dopravy. A tak když se o vozy začalo zajímat Národní technické muzeum a hovořilo se dokonce o jejich možném odprodeji do zahraničí, bylo nutné sprovodit nepříjemnou záležitost ze světa. Podařilo se to věru beze zbytku a dokonale.

Patrně se už nedozvíme, kdo a proč tehdy zvedl telefon a vydal pokyn k barbarské, pečlivě tutlané akci. Už tehdy měly oba vozy nespornou historickou hodnotu a člověk odpovědný za jejich neodůvodnitelné zničení si této skutečnosti musel být vědom. A tak si můžeme jenom představit, jak by se dnes vyjímaly v historicích vlacích za jindřichohradeckou "malletkou" U 47.001. Jen na poslední chvíli pořízené fotografie podávají svědectví o jednom triumfu lidské tuposti...