France Prešeren

France Prešeren patří k nejvýznamnějším slovinským básníkům. A to nejen proto, že jej najdete na tisícitolarové bankovce. Jeho životní osudy i osudy jeho díla jsou srovnatelné s naším Máchou. Byli to spíš solitéři se značně kritickým postoje k předchozí nadšené generaci obrozenců. Oba se také spole setkali během Máchovy cesty do Itálie (o setkání viz záznam v Máchově deníku).

Prešeren se narodil r. 1800 v malé vesničce Vrba, kde je dnes jeho rodný dům upraven jako malé básníkovo muzeum. Vystudoval práva, dlouho měl však značné existenční potíže pro svou politicky nespolehlivou literární činnost. Zemřel r. 1849 v Kranji. Mezi jeho hlavní díla patří cyklus Sonetni venec (Věnec sonetů), torzo eposu Krst pri Savici (Křest na Savici), popularita jeho básně Zdravljica (Přípitek) byla důvodem, proč se stala posléze slovinskou národní hymnou. Za jeho života vyšel jen zlomek z jeho díla, především je třeba zmínit svazeček Poezije z roku 1846. První překlady z něj pořídil r. 1834 Čelakovský (text recenze i překladů). Po něm se o překlady Prešerena pokoušelo ještě řada lidí, ale za nejpovedenější lze dozajista pokládat kongeniální převod Josefa Hiršala z r. 1978.

Ukázky z překladu Josefa Hiršala:
France Prešeren: Můj sen šel po hladině. Odeon, Praha 1978 (Přípitek, Básníkovi, Hvězdářům, Věnec sonetů) a první báseň Hvězdářům od Jaromíra Boreckého, Zvon 1901, s. 123; Sonet, Rada dceřina, K mladosti, Vojenská v překladu F. L. Čelakovského (ČČM 181832, s.443

Zásadní informaci o Prešerenovi v českém prostředí přinesl zásadní článek Viktora Kudělky Živý odkaz mrtvého básníka uveřejněný jako předmluva k českému výboru Můj sen šel po hladině.

K 200. letému výročí narození France Prešerena natočila slovinská televize 5.dílný televizní seriál (současně verze celovečerní) jeho o životě a díle. Hlavní roli básníka vytvořil Pavle Ravnohrib.

Přípitek
Přátelé! Naše réva
nám dala víno lahodné,
jež oheň do žil vlévá
a srdce po něm omládne.
Na strasti,
starosti,
je všehojivou náplastí.

A komu hlasy všemi
první přípitek zapějem?
Bůh žehnej naší zemi,
bratrům mým
pokrevním,
z veliké matky zrozeným.

Nepřátele pak vlasti
hrom ze světa ať sprovodí.
Kéž domov náš je šťastný,
jak za praotců svobodný-
proti tmě
povstane,
uvolní ruce spoutané.

Zas bude ozařován
blahodárnými paprsky.
A Slovanovi Slovan
ať podá ruku bratrsky.
Vládnouti
dbalí cti
ať se nám znovu poštěstí.

I vám, Slovinky mladé,
rozmilý Bůh nechť požehná.
Což po světě se najde
krása jen stínem podobná?
Potomstvo
vzešlé z vás
kéž nepřátelům srazí vaz.

Připijme na naše chlapce-
vy jste naděje národa.
Svůj domov mějte v lásce,
červ žádný ať v ní nehlodá.
Rmutný čas
volá vás
pospolu bránit vlast.

Ať žijí dobří lidé,
co touží dočkati se dne,
kdy slunce z mraků vyjde
a zášť a svár se rozplyne.
Volnost pak
zavládne,
zmizí vše zlé a proradné.

My v dobré vůli žili-
žijme tak mnohodní.
Mnoho dní,
mnoho let,
dokud nás těší boží svět.

Básníkovi
Kdo zná
rozjasnit noc, když duši svírá tma?

Kdo svede
krahujce zahnat, jenž zoban v sdrce vbodne
a rve od jitra do soumraku, od soumraku do dne?

Kdo učí
vymazat vzpomínky na minulé dny v duši,
zoufalství příštích dnů umět si setřást z očí,
uniknout prázdnotě, jež přítomnost ti kruší?

Jak chceš být
básníkem - a zmaten ztrácíš klid,
nebe a peklo když cítíš v hrudi vřít?

Své poslání
si uvědom a plň vždy v odhodlání!