Před šestou hodinou odpolední konečně vplouváme do přístavu v Ceutě. Jsme sice v Africe, ale ještě jsme stále ve Španělsku. Ceuta je jednou ze dvou španělských pobřežních enkláv v severní Africe. Na východ od Ceuty totiž ještě na břehu Středozemního moře leží Mellila. Autonomní území Ceuta o rozloze 19km2 leží na takovém malém výběžku do moře a kromě vlastního města do ní patří ještě malé předměstské okolí. Celkem tu žije téměř 72 000 obyvatel.
Stejně jako na evropské straně Gibraltar, měla i Ceuta velký strategický význam. Nejstarší dochované záznamy o zdejším osídlení pocházejí z doby před 2500lety. ještě než zdejší oblast dobili v roce 1415 Portugalci, vládli zde postupně Féničané, Kartaginci, Římané a Vandalové. Sloučením portugalské a španělské koruny v roce 1580 se dostala Ceuta pod španělskou správu a zůstala v ní i po roce 1640, kdy se zase Portugalsko od Španělska oddělilo. A Španělé v Ceutě již zůstali.
Symbolem Ceuty je vrch Monte Acho, na kterém stojí pevnost z 18.století. Však i my jsme jej během plavby už z dálky viděli a sledovali jsme, jak se k němu a k africkému břehu blížíme. Ještě vyšší než Monte Acho je Mojžíšova hora (Jbel Musa), která už ale leží na marockém území. Tento vrch sice nemá nic společného se svým egyptským a mnohem slavnějším jmenovcem, ale společně s Monte Acho a Gibraltarem tvořil jakýsi pomyslný konec světa pro starověké mořeplavce, kteří brázdili vlny Středozemního moře a zároveň tvoří jakousi bránu do Atlantského oceánu.
Z přístavu se přesouváme po nábřeží blíž k centru Ceuty. Navečeříme se a vyrazíme vstříc Maroku. Než bude ale jídlo připravené, máme ještě dostatek času navštívit město a také supermarkety, které jsou na několik dní posledními, které vidíme...Jdeme tedy na centrální náměstí, které se jmenuje Placa de Afrika. je to docela pěkné náměstí s palmovým parkem. Stojí tu velká katedrála, která svoji současnou podobu dostala v roce 1949. Chvíli se tu zdržíme, abychom si kromě katedrály prohlédli ještě pěkný kostelík „de nuestra seňora de Afrika“ a potom už nás čeká centrum této španělské enklávy, které leží na asi 100 metrů široké úžině, která spojuje poloostrov s vrchem Monte Acho a africkou pevninu. Centrum z obou stran samozřejmě omývají vlny Středozemního moře a na severní straně je přístav…
V ulicích Ceuty nás nečekalo nic přehnaně zajímavého nebo nečekaného, je to prostě takové normální španělské město, akorát leží v Africe. Ještě jedna zajímavost ale přece jen návštěvníky zaujme. Je to druhá ze dvou pevností v této enklávě – pevnost sv.Filipa. Údajně byla postavena v době, kdy ještě Gibraltar ovládali Arabové, její dnešní podoba pochází ze 17.století, kdy byla přestavěna. Chvíli můžeme obdivovat její mohutné zdi a také kanál, který spojuje severní a jižní nábřeží. 
Vracíme se pomalu do přístavu. Cestou se ještě zastavujeme v nedalekém supermarketu,kde nakupujeme vodu, banány, housky a další zásoby, které přijdou první dny v Maroku k duhu. Ještě nás čeká večeře a potom cesta za město na nedalekou marockou celnici…