Den 5. - 10.10.2002
V úterý pokračujeme v cestě podél pobřeží. Vlastně se teď nacházíme v místech, která lze označit jako nejjižnější výspy pevninské Evropy. Naše současná severní šířka již má nižší hodnotu, než například severní pobřeží Alžírska nebo Tuniska. Pobřeží je i tady lemováno plážemi a riviéru přerušuje až jeden zajímavý výběžek, který se stal i naším dnešním cílem.
Tím výběžkem je taková zvláštní skála se třemi vrcholy. S pevninou je spojenou úžinou, ale ještě než se na tuto úžinu dostaneme, musíme projít celnicí. Skála a malý poloostrov, který ji obklopuje, totiž tvoří jedinou kolonii na území Evropy. Celé toto malé území o rozloze 6,5km2 patří Velké Británii a jmenuje se Gibraltar.
Gibraltarská skála dosahuje výšky až 425m. Z východní strany je strmá, zatímco ze západní strany je její svah pozvolný. Na jejím úpatí a vlastně částečně i ve svahu stojí stejnojmenné moderní město. Strategická poloha lákala k osídlení již ve starověku. V 8.století zde Arabové vybudovali pevnost Jbel (vyslovuje se džebel) al-Tárik - Tárikova skála, a odtud také pochází ono jméno Gibraltar. Roku 1462 pevnost dobili Španělé a během válek o španělské dědictví se roku 1704 zmocnili Gibraltaru Britové.  V roce 1967 proběhlo referendum, ve kterém se většina obyvatel vyslovila pro setrvání v koloniálním svazku s Velkou Británií a o dva roky později byla přijata ústava, ve které byl zajištěn samosprávný statut Gibraltaru. Od té doby spravuje poloostrov, na kterém dnes žije zhruba 32 000 obyvatel, guvernér, který zde zastupuje britskou královnu. V roce 1969 také začala blokáda celého poloostrova ze strany Španělska. Přestože tato blokáda skončila v roce 1985, Španělsko stále trvá na svých nárocích na toto území.
Přesto je přechod hranice jen formální záležitostí a my s Liborem musíme při návratu do Španělska dokonce prosit britské celníky, zda by byli tak laskaví a dali nám do pasu gibraltarské razítko... Hned za celnicí jsou budovy a především přistávací dráha gibraltarského letiště. Runway končí v moři, takže přistání asi není ideální pro žádného pilota-začátečníka. Dráhu samozřejmě kolmo protíná hlavní příjezdová komunikace opatřená semafory, na kterých naskočí červená pokaždé, když má na letišti přistávat letadlo. Moderní a samozřejmě čistá letištní budova nabízí příjemnou možnost zušlechtit ve všech směrech naše těla poznamenaná kempováním a mnohakilometrovými přesuny a připravit se pro návštěvu slavné kolonie.
Prakticky hned za letištěm začíná městská část. Na první pohled je zřejmý rozdíl mezi Gibraltarem a španělskými městy. Vypadá to tu zkrátka jako v Británii - pořádek, čistota a pochopitelně se tu jezdí vlevo. Přece jen Španělé jsou "jižani" a svým smyslem pro pořádek mají blíž spíš k nám, zatímco v Gibraltaru na nás Británie kouká za každým rohem. Obzvlášť když poprvé potkáme typické "bobíky"-policisty s vysokými helmami.
Pomalu se proplétáme moderním městem až k dolní stanici lanovky, která nás vyveze na vrchol gibraltarské skály. Ještě jsem zapomněl zmínit důležitou skutečnost, že v době naší návštěvy bylo možné Gibraltaru platit jak španělskými pesety tak librami. V případě liber existuje i gibraltarská série s vyobrazením královny, kterou lze také samozřejmě platit, ale která má spíše sběratelskou hodnotu...Dnes v Gibraltaru platí i nadále libry, pouze pesety již nahradilo euro.
I my jsme si mohli vybrat, jestli budeme lanovku platit v pesetách nebo librách, ale vzhledem k tomu, že naše cesta vedla a samozřejmě ještě povede přes Španělské území, volíme všichni první možnost. Cesta na vrchol skály stála 1050Ps.(zpáteční lístek 1400Ps.), tedy zhruba 240,-kč. Z lanovky je samozřejmě krásný výhled na město pod námi, na zátoku a španělský Algecieras na druhé straně, a samozřejmě v dálce vykukuje hora Jbel Musa na marocké straně gibraltarského průlivu jako připomínka, že Afrika je už na dosah.
Horní stanice lanovky leží na prostředním ze třech vrcholů skály a je odtud ještě krásnější výhled než z jedoucí kabiny. Na severní straně první vrchol skály, za ním úžina, letiště a Španělsko. Na východní straně je prudký sráz a výhled na Středozemní moře, na západě je zmíněné město Algecieras a na jižní straně průliv, Afrika a Maroko. Chvíli fotíme na vyhlídkové terase a v zápětí se vydáváme směrem k jižnímu vrcholu. Dolů nepojedeme lanovkou, ale pěkně po svých. Jinak bychom totiž na vlastní oči nepoznali další zvláštnost, kterou se Gibratlar odlišuje se od zbytku Evropy. Gibraltarská skála je totiž jediným místem v Evropě, kde žijí volně a divoce opice, konkrétně mahuti. Tedy až tak divoce zase ne. Na opice tu všude čekají misky s jídlem a na návštěvníky tabule, aby tyto roztomilé a někdy přítulné živočichy laskavě nekrmili... pro každého návštěvníka je setkaní s mahuty zpestřením a spouště fotoaparátů cvakají jako o závod.
Na první pohled by se mohlo zdát, že taková obyčejná skála nemůže návštěvníkům nabídnout nic mimořádného kromě již zmíněných výhledů. Opak je pravdou. Nejzajímavějším místem je zdejší velká krápníková jeskyně sv.Michala. Skládá se ze dvou místností - větší a menší, a z mnoha chodeb. V Nejnižším místě tyto chodby klesají až do hloubky 62,5m pod úroveň vchodu, který leží v nadmořské výšce 300m nad mořem. Jedna z částí velké jeskyně slouží dokonce jako koncertní síň a divadlo. Další zajímavostí je zdejší nález neandrtálské lebky, jejíž původ je datován do období před 4000 lety.
Z jeskyně jdeme po silnici k dalšímu místu s vysokou koncentrací opic (Apes Den) a po silnici kopírujíc velké serpentiny klesáme dolů. Občas se nám naskytnou další pěkné výhledy na Gibraltar a okolí, ale pohled z vrcholu prostřední skály zůstává nepřekonán. Naše cesta se opět stáčí k severnímu konci skály, ale výškově jsme již prakticky zase ve městě. Tady stojí v úvodu kapitoly zmíněná arabská pevnost, která dala vlastně jméno celému poloostrovu a celé kolonii. V roce 742 ji dokončil arab jménem Tárik a právě podle něj a podle pevnosti  (v angl. Moorish castle) dostala skála arabské jméno Jbel al-Tárik. Ve 14.století byla pevnost přestavěna a dnes už je to pouze němý svědek o dávné přítomnosti Arabů na Gibraltarském poloostrově.
Před další kamennou pevnost s výhledem na letiště se dostáváme zpět do centra na hlavní třídu. Omrkneme ještě obchody a ještě také chceme poslat domů pohledy (45Ps., známka do ČR 250Ps.). V jednom z obchůdků měníme několik peset za gibraltarské libry nebo pence a potom už směřujeme přes letiště zase zpátky do Španělska.
Naše cesta teď vede na opačný břeh zálivu, který od sebe odděluje pokračující španělské pobřeží a z něj vybíhající gibraltarskou skálu. Již z lanovky bylo pěkně vidět město Algecieras, ze kterého bychom měli asi za tři hodiny odplout vstříc africkému břehu. Ještě ale naši řidiči musí vyřešit drobnou závadu, která náš autobus na chvíli vyřadila mimo provoz. Naštěstí se vše včas podařilo opravit a my už směřujeme neprodleně do přístavu.
Z Algecierasu jsme vypluli asi ve čtvrt na pět. Pomalu jsme se vymotali z přístavu a zamířili jsme na jih. cestou jsme si mohli ještě pěkně z dálky a s odstupem prohlédnout Gibraltar, včetně jeho nejjižnějšího mysu Point Evropa, na který jsme během naší procházky nedošli. Zbytek asi devadesáti minutové plavby probíhal v klidu, Africký břeh se blížil a my jsme se těšili, že po třech letech znovu staneme na černém kontinentu, i když opět "pouze" na jeho severní, tudíž arabské části...