Den 22. - 27.10.2002
Ráno urychleně balíme všechny věci a pokračujeme pouští na východ. Podél cesty se objevují první duny a také první oázy. Zdejší oblast na jihovýchodním okraji Maroka je totiž plná datlových oáz, které asi nejpřesněji splňují představy Evropanů o Sahaře a jejich ostrůvcích života. Okolo rozlohou největší oázy Tafilalt je po okolí roztroušeno ještě několik menších palmárií, jako například De Jorf, kterou právě projíždíme, dále například oáza Ziz nebo maličká Merzouga.
Asi po hodině jízdy jsme konečně v oáze Tafilalt a směřujeme do města Erfoud, které je jakýmsi správním střediskem celé oázy. Město není nijak zvlášť zajímavé a pro nás je důležité pouze tím, že tu dnes přespíme ve zdejším kempu. Teď dopoledne se projedeme po tržišti, zatímco naši průvodci zajistí džípy na odpolední výlet do pouště k obrovskému dunovému poli Erg Chebbi, které leží asi 30km jihovýchodně od oázy. Zastavujeme tedy na velkém náměstí, které zároveň slouží jako autobusové nádraží a jdeme asi na hodinku obhlédnout zdejší nevelký souk. Jak se ukázalo, ke koupení je tu spousta zajímavých věcí a tak se naše zásoby suvenýrů rozrůstají o pěkné pouštní růže, o hezké dýky, které kluci úspěšně usmlouvali, a já musím hledat místo pro vycpaného trnorepa, podobného tomu, kterého nám k autobusu přinesl ukázat místní „krotitel plazů“, když jsme se vraceli z údolí Draa. Trnorep dostává operativně jméno Hubert a na zbytek cesty se stává miláčkem zadní části autobusu.
Asi o půl hodiny déle, než jsme byli domluvení, se na náměstí scházíme s průvodci a jedeme si uložit věci do kempu. Džípy tam budou připravené v poledne a my budeme moci opět vyrazit vstříc Sahaře. Rychle tedy stavíme stany a chystáme si věci na pouštní výlet. K dispozici máme celkem pět aut a celý výlet nás vyjde na solidních 90Dh. Okolo dvanácté se vydáváme na cestu, i když právě v tuto dobu není jednoduché vymotat se z lidmi přeplněného centra Erfoudu. Konečně jsme v poušti a hliněnou hamadou jedeme na východ. V dálce se objevují první duny, ale my nejdříve míříme k místnímu nalezišti fosílií a zkamenělin. Nejsem nějaký odborník na geologii, ale zdejší fosílie zřejmě pochází z prvohor, kdy tu všude bylo ještě pravěké moře. Tady kousek od Erfoudu mají zkamenělin spoustu a většinu také nabízejí k prodeji, ovšem ceny nám připadají dost vysoké a tak s vyjímkou pouštních růží nemá cenu uvažovat o nějaké koupi. Ale prohlídka zdejšího naleziště byla celkem zajímavá, i když tato zastávka byla pravděpodobně jen malý trik místní cestovky, jak z nás vyrazit ještě nějaký ten dirham navíc. Nepříjemné ale je, že má jeden z našich džípů poruchu, kterou se nedaří odstranit, a proto musíme čekat na náhradní vůz, což způsobuje malou časovou prodlevu. Chvíle čekání trávíme pod žhnoucím Sluncem hledáním dalších zkamenělin, ale takové štěstí jako zdejší hledači nemáme. Opodál vidíme, že se tu také natáčí nějaký film, prý Egyptský. V poušti se pohybuje plno komparzistů a celkově je okolo natáčené docela živo.
Konečně je přistaven náhradní vůz a můžeme tedy pokračovat do dál do pouště. Čeká nás skvělá jízda pustou hamadou a po několika kilometrech se před námi vynořuje obrovský písečný masív. Zpočátku to vypadá, že se blížíme k nějakému pohoří, ale postupně se ukazuje, že to co vidíme před sebou, je skutečně obrovská písečná duna. Jmenuje se Erg Chebbi a je to jedna z nejznámějších atrakcí v Maroku. Duna se táhne v délce asi 25km od severu k jihu a její výška mnohdy přesahuje 100 metrů. Vítr písek tvaruje do neuvěřitelných tvarů a vytváří tak úžasné scenérie, které již mnohokrát posloužily filmařům z celého světa. My nejdříve zastavujeme ve vzdálenosti několika kilometrů od tohoto velkého masívu a máme tak severní okraj dunového pole jako na dlani. Odsud se písek táhne, kam jen oko dohlédne. Tomu říkám Sahara!
Samozřejmě se po tom obrovském dunovém poli chceme také proběhnout a tak opět nasedáme do džípů a jedeme přímo k úpatí písečného masívu. Během následující hodiny se můžeme v pouštním písku do sytosti vyřádit a vystoupat na některý z vyfoukaných vrcholů. Na povrchu je písek celkem slušně zahřátý, ale vespod je o poznání chladnější až dokonce vlhký. Naboso tedy vyrážíme na nejbližší hřbet, abychom nahoře zjistili, že jsou za ním další a další…Písečné pole (erg) se táhne snad donekonečna. 
Duny jsou opravdu nádherné, škoda jen, že není trochu pokročilejší doba. Když je totiž Slunce níž, vytváří vyfoukané duny stíny a tedy ještě krásnější scenérie než teď krátce po poledni. Do připravené sklenice od hnusné čokolády z Ouarzazatu nabírám trochu toho pouštního písku na památku, abych ho doma postavil hned vedle vzorku z východní části Sahary z Egypta. Doma se tak potvrdilo to, čeho jsme si s klukama všimli hned po našem příjezdu k dunám. A sice, že písek ze zdejší západní části je nepoměrně světlejší než ten, který jsme viděli a nabrali v Egyptě. Inu, jiný kraj, jiná duna…