kapitola
II.
V pohoří Rif ... 2/5 Tetouan
|
Den
6. - 11.10.2002
Druhý
den opouštíme Martil a jedeme do nedalekého Tetouanu, který má
být prvním navštíveným městem. Všem návštěvníkům, kteří
zavítali do Maroka z Ceuty, nabízí právě Tetouan první
seznámení s nefalšovanou marockou realitou. My máme po noclehu v Martilském
kempu pocit, jako bychom to první přivítání měli už za sebou.
Tetouan leží na svahu velkého údolí a za městem se již zvedají
skalnaté vrcholky pohoří Rif, které se táhne jako velká hradba
podél pobřeží. Jméno města znamená v berberštině
„otevři oči“. V 15.století jej vystavěli muslimští a
židovští uprchlíci z nedaleké maurské Andalusie. I z toho
důvodu se zdejší domy na starém městě architektonicky odlišují
od marockých obydlí v jiných městech. Postupem času město
dvakrát okupovali Španělé. Poprvé v letech 1859-1862, kdy
jej nakrátko obsadili jako hrozbu nedaleké Ceutě a potom ještě
od roku 1913, kdy začala podstatně významnější koloniální
okupace. Zpočátku sloužil Tetouan jako základna vojenské posádky,
jež měla za úkol podmanit si pohoří Rif, později se stal i
hlavním městem španělského severního protektorátu. V té
době se rozloha města téměř zdvojnásobila. V roce 1936
dokonce vyhlásil v Tetouanu generál Franco boj se španělskou
republikánskou vládou a tím došlo k zahájení španělské občanské
války. Marockým obyvatelům města ale španělská kolonizace výrazný
pokrok nepřinesla. Zachovány zůstaly původní tradice, pouze španělština
dodnes přetrvává jako druhý jazyk starších obyvatel města a
Španělsko zde připomínají i některé speciality místní
kuchyně.
My po svém příjezdu míříme z autobusového nádraží přímo
do starého města, kterému se v Maroku říká medína.
Její tvář zůstala zachovalá i během španělské nadvlády. Naše
prohlídka začíná na náměstí Hassana II., což je bývalé tržiště,
které bylo roku 1988 zrenovováno a dnes jde o neuvěřitelně čisté
veřejné prostranství s lesklou dlažbou zdobenou islámskými
motivy. Na náměstí září novotou i pěkný Královský palác,
který zde nahradil starý španělský konzulát. Jsou tu i kavárny
a obchůdky, ale s koncem náměstí končí i čistota a pořádek.
Konečně se můžeme ponořit do typických zabordelených arabských
uliček, i když medína v Tetouanu není kdoví jak velká,
takže se tu člověk ani nemůže pořádně ztratit. V jižní
části medíny se nachází Mellah, což je staré židovské
město s několika synagogami. Tato část vznikla až v roce
1807 a z původních obyvatel tu zbyla už jen hrstka.
Dalším pojmem, se kterým se návštěvník musí seznámit je souk.
Pro nás tento termín samozřejmě
nepředstavuje nic nového, je to klasické arabské tržiště.
Souků je v medíně několik – prodávají se tu látky a
textil (tržiště Guersa El Kebira) nebo řemeslné výrobky,
parfémy a samozřejmě ovoce. V medíně se nachází také
barvírna kůží. Zpracovávání zvířecích kůží je součástí
tradiční marocké řemeslné výroby a v takové barvírně
si návštěvníci mohou koupit nejen ozdobné kožešiny,ale například
i pásek ke kalhotám. V tetouanské barvírně to ale na nákupy
nevypadá, je tu hrozný smrad a nepořádek, takže radši ani
nevstupujeme. Pokračujeme
v procházce mezi obchůdky a v jednom z nich se
zastavujeme. V přízemí tu prodávají koberce a nahoře různé
umělecké předměty,ale my hlavně míříme na střechu, odkud je
krásný výhled na město a na monotónně bílé baráčky ve
svahu nad medínou. Ještě hezčí výhled na Tetouan je od místní
kasby, což je v tomto případě rozpadlá pevnost na návrší.
Taková kasba se ale nachází v každém větším marockém městě
a je to další slovíčko, které si musíme zapamatovat. Také
okolo kasby je hrozný nepořádek a celkově na mě Tetouan zapůsobil
jako dost neupravené město. Ve svahu pod pevností je snad smetiště
černých igelitových sáčků. Cokoliv si totiž v Maroku
koupíte, dostanete zabalené v černém igelitovém sáčku.
Jsou všude, na každém kroku. Někdy jsme si dělali s klukama
legraci, že nejtypičtější suvenýr z Maroka představuje
právě ten černý sáček.
Vracíme se zpátky k náměstí Hassana II. Tady bych si ještě
dovolil malou odbočku. Každé hlavní náměstí v Maroku se
jmenuje podle Hassana II. a každá hlavní třída zase podle
Mohammeda V. Tato jména totiž patří dvěma marockým králům -
Mohammed V. byl u zrodu samostatného Maroka v roce
1956, Hassan II. zase vládl v letech 1961-1999. Oba se ve své
zemi těšili velké úctě, i když čistá láska poddaných to
zrovna nebyla, a zásadním způsobem ovlivnili vývoj moderního
Maroka. A dnes mají v každém větším i menším městě
svoji ulici i náměstí…
Opouštíme medínu a míříme na ulici Al-Jazaer, která vede hned
za hradbami a kde se nachází jeden z největších souků. Chvíli
se procházíme po tržišti, na kterém se prodává především
ovoce a po chvíli se noříme hlouběji do ulic nového města (ville
nouvelle). Naše cesta se stáčí na náměstí Moulaye el-Mahdiho
s kruhovým objezdem a katedrálou. Michal kousek odtud úspěšně
testuje v bankomatu svoji VISU a pak společně míříme na
zdejší hlavní třídu Mohammeda V. – jak jinak. Je tu plno
restaurací a kaváren a tak si jdeme do jedné na chvíli odpočinout
a dáváme si trochu čaje za 4Dh. Nové město se od medíny dost zásadně
vzhledově liší. Budovy a ulice jsou tu samozřejmě modernější,
zatímco medína si stále uchovává svůj jakoby středověký
tradiční vzhled. Je to takový zdí ohraničený skanzen uprostřed
města.
Den pokročil a my musíme pokračovat dál. Tetouan nás sice vyloženě
nezklamal, ale ani nenadchnul. Po tom drsném zážitku z kempu
v Martilu snad ani nemohl….
|
|