Den 6. - 11.10.2002
Druhý den opouštíme Martil a jedeme do nedalekého Tetouanu, který má být prvním navštíveným městem. Všem návštěvníkům, kteří zavítali do Maroka z Ceuty, nabízí právě Tetouan první seznámení s nefalšovanou marockou realitou. My máme po noclehu v Martilském kempu pocit, jako bychom to první přivítání měli už za sebou.
Tetouan leží na svahu velkého údolí a za městem se již zvedají skalnaté vrcholky pohoří Rif, které se táhne jako velká hradba podél pobřeží. Jméno města znamená v berberštině „otevři oči“. V 15.století jej vystavěli muslimští a židovští uprchlíci z nedaleké maurské Andalusie. I z toho důvodu se zdejší domy na starém městě architektonicky odlišují od marockých obydlí v jiných městech. Postupem času město dvakrát okupovali Španělé. Poprvé v letech 1859-1862, kdy jej nakrátko obsadili jako hrozbu nedaleké Ceutě a potom ještě od roku 1913, kdy začala podstatně významnější koloniální okupace. Zpočátku sloužil Tetouan jako základna vojenské posádky, jež měla za úkol podmanit si pohoří Rif, později se stal i hlavním městem španělského severního protektorátu. V té době se rozloha města téměř zdvojnásobila. V roce 1936 dokonce vyhlásil v Tetouanu generál Franco boj se španělskou republikánskou vládou a tím došlo k zahájení španělské občanské války. Marockým obyvatelům města ale španělská kolonizace výrazný pokrok nepřinesla. Zachovány zůstaly původní tradice, pouze španělština dodnes přetrvává jako druhý jazyk starších obyvatel města a Španělsko zde připomínají i některé speciality místní kuchyně.
My po svém příjezdu míříme z autobusového nádraží přímo do starého města, kterému se v Maroku říká medína. Její tvář zůstala zachovalá i během španělské nadvlády. Naše prohlídka začíná na náměstí Hassana II., což je bývalé tržiště, které bylo roku 1988 zrenovováno a dnes jde o neuvěřitelně čisté veřejné prostranství s lesklou dlažbou zdobenou islámskými motivy. Na náměstí září novotou i pěkný Královský palác, který zde nahradil starý španělský konzulát. Jsou tu i kavárny a obchůdky, ale s koncem náměstí končí i čistota a pořádek. Konečně se můžeme ponořit do typických zabordelených arabských uliček, i když medína v Tetouanu není kdoví jak velká, takže se tu člověk ani nemůže pořádně ztratit. V jižní části medíny se nachází Mellah, což je staré židovské město s několika synagogami. Tato část vznikla až v roce 1807 a z původních obyvatel tu zbyla už jen hrstka.
Dalším pojmem, se kterým se návštěvník musí seznámit je souk. Pro nás tento termín  samozřejmě nepředstavuje nic nového, je to klasické arabské tržiště. Souků je v medíně několik – prodávají se tu látky a textil (tržiště Guersa El Kebira) nebo řemeslné výrobky, parfémy a samozřejmě ovoce. V medíně se nachází také barvírna kůží. Zpracovávání zvířecích kůží je součástí tradiční marocké řemeslné výroby a v takové barvírně si návštěvníci mohou koupit nejen ozdobné kožešiny,ale například i pásek ke kalhotám. V tetouanské barvírně to ale na nákupy nevypadá, je tu hrozný smrad a nepořádek, takže radši ani nevstupujeme.  Pokračujeme v procházce mezi obchůdky a v jednom z nich se zastavujeme. V přízemí tu prodávají koberce a nahoře různé umělecké předměty,ale my hlavně míříme na střechu, odkud je krásný výhled na město a na monotónně bílé baráčky ve svahu nad medínou. Ještě hezčí výhled na Tetouan je od místní kasby, což je v tomto případě rozpadlá pevnost na návrší. Taková kasba se ale nachází v každém větším marockém městě a je to další slovíčko, které si musíme zapamatovat. Také okolo kasby je hrozný nepořádek a celkově na mě Tetouan zapůsobil jako dost neupravené město. Ve svahu pod pevností je snad smetiště černých igelitových sáčků. Cokoliv si totiž v Maroku koupíte, dostanete zabalené v černém igelitovém sáčku. Jsou všude, na každém kroku. Někdy jsme si dělali s klukama legraci, že nejtypičtější suvenýr z Maroka představuje právě ten černý sáček.
Vracíme se zpátky k náměstí Hassana II. Tady bych si ještě dovolil malou odbočku. Každé hlavní náměstí v Maroku se jmenuje podle Hassana II. a každá hlavní třída zase podle Mohammeda V. Tato jména totiž patří dvěma marockým králům -  Mohammed V. byl u zrodu samostatného Maroka v roce 1956, Hassan II. zase vládl v letech 1961-1999. Oba se ve své zemi těšili velké úctě, i když čistá láska poddaných to zrovna nebyla, a zásadním způsobem ovlivnili vývoj moderního Maroka. A dnes mají v každém větším i menším městě svoji ulici i náměstí…
Opouštíme medínu a míříme na ulici Al-Jazaer, která vede hned za hradbami a kde se nachází jeden z největších souků. Chvíli se procházíme po tržišti, na kterém se prodává především ovoce a po chvíli se noříme hlouběji do ulic nového města (ville nouvelle). Naše cesta se stáčí na náměstí Moulaye el-Mahdiho s kruhovým objezdem a katedrálou. Michal kousek odtud úspěšně testuje v bankomatu svoji VISU a pak společně míříme na zdejší hlavní třídu Mohammeda V. – jak jinak. Je tu plno restaurací a kaváren a tak si jdeme do jedné na chvíli odpočinout a dáváme si trochu čaje za 4Dh. Nové město se od medíny dost zásadně vzhledově liší. Budovy a ulice jsou tu samozřejmě modernější, zatímco medína si stále uchovává svůj jakoby středověký tradiční vzhled. Je to takový zdí ohraničený skanzen uprostřed města.
Den pokročil a my musíme pokračovat dál. Tetouan nás sice vyloženě nezklamal, ale ani nenadchnul. Po tom drsném zážitku z kempu v Martilu snad ani nemohl….