Do rabatské medíny ale zatím ještě nemíříme. Čekají nás ještě dvě významné památky nacházející se mimo staré město. Jsou jimi Hassanova mešita a mauzoleum Mohammeda V. Obě stavby stojí vedle sebe v těsném sousedství. Výškově jsou na úrovni starého města, ale vzhledem k řece Bou Regreg, která protéká nedaleko, jsou přece jen nepoměrně výše, takže při pohledu od řeky tvoří takovou dominantu rabatského panorama. 
Hovořím tady sice o Hassanově mešitě, ale toto pojmenování není pro tuto stavbu příliš trefné, protože se vlastně jedná o nedokončenou stavbu. Z celé mešity stojí pouze základ velkého čtyřhranného minaretu a zbytek rozsahem velkého prostoru, kde měla stát mešita, vyplňují pouze základy sloupů. Byla to velmi ambiciózní stavba a ve své době představovala opravdu ojedinělý záměr. Dokonce i v dnešní době by tato mešita patřila k největším na světě! Mešita patří k dílům almohadské dynastie, stavbu dal vystavět Yakoub  El Mansour jako hlavní ozdobu nového vladařského města i jako oslavu svého velkolepého vítězství nad španělskými králi u Alarcosu. Dokončení svého díla se však nedožil a po jeho smrti v roce 1199 zůstala stavba opuštěna. Hala mešity tehdy měla cedrovou střechu, vzhled minaretu - nebo říkejme raději věže – se do dnešní doby již nezměnil a zůstal v původní nedostavěné podobě. Hlavní sloupy mešity se i se střechou zřítily během zemětřesení v roce 1755 a od té doby má Hassanova mešita svůj současný vzhled. Nutno ještě podotknout, jak pošetilý byl záměr vystavět tak obrovský chrám neboť aby byl prostor mešity opravdu adekvátně využit, musel by mít Rabat již ve 12.století přes 100 000 obyvatel, což samozřejmě za vlády Almohadů ani Merenidů zdaleka neměl. Naopak ještě na začátku 17.století zde žila sotva sotva stovka domácností usazených v kasbě. Z toho je patrné, že šlo především o velkolepost než o praktické využití tak obrovské mešity.
Stavba věže, která vlastně celé stavbě dominuje začala v roce 1195 a je zvláštní tím, že jako minaret má svůj vlastní základ a především, že nestojí v rohu mešity - jak je běžné, ale uprostřed. Proto se raději volí označení věž než minaret. Její současná výška dosahuje 50m a kdyby byla dokončena do obvyklých proporcí, byla by vysoká zhruba 80m, což je například třetina výšky minaretu mešity Kotoubia v Marakeši. Na první pohled se to nezdá, ale tato stavba je pečlivě propracovaná, na stěnách se postupně střídá několik vzorů. Poloha věže z ní činí opravdu monumentální a nepřehlédnutelnou stavbu.
Hned vedle tohoto pozoruhodného nedokončeného díla stojí mauzoleum Moahmmeda V. Toto mauzoleum, které vlastně částečně slouží i jako mešita, navrhl vietnamský architekt Vo Toan. Výstavba započala v roce 1961 po králově smrti a dokončena byla o šest let později. Dnes je zde pochován také král Hassan II. a jeho bratr Moulay Abdelah. Mauzoleum je oproti podlaze sousední Hassanovy mešity mírně vyvýšeno a vede k němu krátké schodiště. Stěny této stavby jsou obloženy mramorem a svatyni tvoří vnější stěny se zdobenými arkádami a vlastní mauzoleum se zhruba čtvercovým půdorysem. U vchodu stojí čestná stráž s podobnou uniformou, jakou nosí královská garda u panovníkova paláce, pouze jejich plášť přehozený přes záda není červený ale bílý. Mauzoleum je jednou z mála svatyní v Maroku, do které smí i nemuslim a tak můžeme vstoupit i my. Návštěvníci se pohybují po balkónovém ochozu, který je v úrovni vchodu, samotná podlaha mauzolea s bílým sarkofágem je o několik metrů níže. V rohu dřepí jakýsi muž předčítající úryvky z Koránu a v celé mešitě panuje čistota, pořádek a jemné osvětlení. Pro Maročany představuje mauzoleum opravdu významnou svatyni. Jen si připomeňme, jaké úctě se oba králové – Mohammed V. i Hassan II. – v Maroku těší a kolik hlavních tříd a náměstí nese jejich jméno.
Zase chvíli neprší, tak si můžeme celý areál s nedokončenou mešitou, věží a mauzoleem prohlédnout. Já se ještě snažím vyfotit vymóděného prodavače vody, ale ten chlápek se tak natřásá a poskakuje, že je na fotce nakonec pěkně rozmazaný. Za ten bakšiš, který jsem mu za focení dal, to nakonec nestálo.