Klikatou silnicí šplháme pomalu vzhůru. Výhledy dolů do údolí jsou čím dál krásnější, takže ani moc nevnímáme, že na okraji čím dál užší cesty jaksi chybí svodidla. Není tu nikde ani žádné zábradlí, pouze příkrý svah dolů. U nějakého malého lomu na chvíli zastavujeme, jednak aby si autobus trochu odpočinul a také abychom si mohli vyfotit další pěkné panorama. V lomu pracuje asi pět dělníků, kteří právě nakládají na nákladní auto vykutané kameny. Moc nadšení z naší návštěvy nejsou a ráznými gesty nám dávají najevo, že si příliš nepřejí, abychom jejich vysoké pracovní nasazení jakýmkoliv způsobem dokumentovali. Nás ale stejně zajímají především krásné hory okolo nás. Pokračujeme dál v cestě vzhůru a postupně s čím dál větším napětím sledujeme vyhýbání se protijedoucím vozidlům. Jsme už přece jen poměrně vysoko a rokle pod námi je čím dál hlubší. 
Silnice kulminuje v průsmyku Tizi´n´Test v nadmořské výšce 2092m. Je tu už o poznání chladněji než dole v podhůří a také tu trochu pofukuje vítr. Od rána jsme dnes překonali více než dvoukilometrové převýšení a organismus si musí pomalu zvykat na vyšší nadmořské výšky. V dalších dnech se ocitneme ještě mnohem výš, ale to už nás nepoveze autobus, ale pošlapeme pěkně pěšky. V průsmyku nás kromě krásných výhledů zaujali hlavně obchodníci s minerály a zkamenělinami, ovšem ne natolik, abychom se pustili do nějakého nakupování. Raději pokračujeme dál v cestě, která začíná zase pomalu klesat. Silnice je pořád uzoučká a pod námi se opět objevují pěkné srázy, i když už nejsou tak vysoké jako při cestě vzhůru. Moc rychle nám cesta neutíká, protože je to tady samá zatáčka, ale stále je na co se dívat. Obzvlášť když se vedle silnice začíná klikatit koryto říčky Oued Nfiss. To už ale máme nejvýše položený úsek cesty za sebou a již o něco rychleji se blížíme do městečka Asni, které leží v nadmořské výšce 1150m, a které se stane místem našeho noclehu a zároveň naší aklimatizační základnou na cestě k nejvyššímu vrcholku Severní Afriky. V Asni nás také po několika dnech čeká kemp. Majitel je naším podvečerním příjezdem překvapen a my zjišťujeme, že právě pokropil trávník v kempu tak důkladně, že bude opravdu nadlidský úkol najít nějaké suché místo. Většina našich spolucestujících proto raději volí nocleh v jednoduchých budovách, kterými kemp disponuje. My s Liborem a Michalem jsme ale přece jen jedno suché místo pro naše stany našli – samozřejmě mezi kaktusy, kde jinde…Trošku se opláchneme, najíme se, připravíme si věci na zítřejší trek a hlavně si pořádně odpočineme před zítřejším náročným dnem, na který se všichni moc těšíme….