Do Zagory, největšího města v celém údolí, je to už jenom hodinka jízdy a tak nás brzy vítá pěkná brána a bulvár Mohammeda V. Samotné město sice leží v nejúrodnější a údajně také v nejkrásnější části údolí řeky Draa, ale jinak tu nic zajímavého není. Hlavní třídu lemuje několik palem a hranaté betonové baráčky, sem tam tu projede nějaké to auto nebo motorkář a jinak si město žije svým poklidným životem. Největší zajímavostí tak zůstává velká cedula poukazující na skutečnost, že tudy procházela velká karavanní cesta do Timbuktu v dnešním Mali. Napůl vážně, napůl posměšně míněný nápis hlásá, že na velbloudu je to do Timbuktu 52 dní jízdy. V současných politických poměrech sice tato cesta prozatím zanikla, ale i tak se obávám, že bych ji asi nepodstoupil ani v případě, že by byly hranice otevřené…
Náš zájezd se ve městě na chvíli kamsi rozprchnul, zatímco já jsem na jednom z baráčků spatřil vývěsku internetové kavárny, a protože je to v Maroku vůbec poprvé, jdu těch pár chvil v Zagoře strávit před obrazovku monitoru. Aspoň můžu poslat domů pořádnou zprávu namísto dosavadních stručných „textovek“ z mobilu. Za připojení jsem tu zaplatil 20Dh, což sice není zrovna málo, ale najít internet tady na okraji pouště bylo samo o sobě dost nečekaným překvapením. Obzvlášť když v takové Casablance nebo Rabatu jsem podobné instituce hledal marně.
Po půlhodině se všichni opět scházíme v centru Zagory a okolo karavanní cedule pokračujeme dál v cestě. Do Mhamidu je to ještě 91km, což představuje asi tak dvě hodiny jízdy. Za Zagorou se krajina otevírá a údolí řeky Draa končí kdesi v dálce za námi. Už jsme prakticky opět v poušti, i když se prozatím jedná jen o hliněnou hamadu. Na obzoru se rýsuje skalní masív pohoří Jbel Bani a za ním už začíná opravdová Sahara s písečnými dunami (ergy) a oázami. Silnice se za Zagorou znatelně zúžila, takže se nám protijedoucí vozidla musí trochu složitě vyhýbat, ale jinak se tu jede celkem dobře. Bez většího zdržení jsme se přehoupli přes zmíněnou malou pahorkatinu a teď už jsme opravdu na poušti. Asi po 40km nás vítá městečko Tagounite s malou vojenskou posádkou a s nezbytnou policejní kontrolou. Tady se nachází poslední úrodné místo podél koryta řeky Draa a zde také tento tok definitivně vysychá. V okolí se nachází několik malých oáz a jedno jezírko, které jim dodává vláhu.