Den 20. - 25.10.2002
Ráno jsem si přivstal na krásný východ Slunce a okolo osmé hodiny jsme vyrazili opět na cestu. Dnes nás čeká návrat údolím řeky Draa do Ouarzazatu po stejné silnici, po které jsme jeli včera, ale dnes se můžeme zastavit v některých místech, kterými jsme včera pouze projeli. Prvním je vesnička Tamegroute, která leží asi 19km před Zagorou. Osada Tamegroute není na první pohled ničím zvláštní a je to spíš taková skupina ksourů a kaseb, která se nijak neliší od podobných vesniček, kterých jsou v údolí Draa desítky. A přece její význam všechny ostatní vesnice a města převyšoval. Je to tím, že se tu nachází starobylá a v okolí proslulá zaouia – tedy svatyně, která byla od 17.století sídlem zdejšího roku Naciri a od 18.století centrem vzdělanosti. Založil ji Abou Abdallah Mohammed Ben Naceur, vášnivý cestovatel a vážený učenec, a až do dnešní doby má na kmeny v Draa velký vliv. Její šejkové neboli svatí vůdcové byli známí tím, že urovnávali spory mezi ksoury a mezi obchodníky, kteří tudy směřovali dál do pouště. Rovněž to byli misionáři, kteří posílali vyslance, aby obraceli na víru méně civilizované berberské kmeny v Atlasu a Rifu.
My si jdeme hned po příjezdu svatyni prohlédnout. Zdejší zaouia se skládá z několika částí. Z maraboutu, tedy z Naceurovy hrobky, dále z medresy – teologické školy, kterou stále využívá až osmdesát studentů pro přípravu na universitu, a z malé knihovny, kde můžeme vidět například korány vázané v kůži zvířat nebo některá díla z 12.století pojednávající o matematice, lékařství a historii. Kdysi bylo ve zdejší knihovně na 40 000 svazků, které jsou dnes rozptýleny po školách koránu v celém Maroku.
Kromě svatyně se v Tamegroutu nachází také velká hrnčířská dílna a tak jdeme ještě shlédnout zajímavou ukázku zdejší výroby keramiky. Místní hrnčíři prý pocházejí z Fezu neboť příslušníci zdejšího rodu Naciriů doufali, že Tamegroute získá městský status, a tak sem pozvali kupce a řemeslníky právě z Fezu, aby se zde usadili. Nakonec Tamegoute zůstal malou vesničkou, ve které jsme strávili několik příjemných chvil a odpočinuli si před dalšími desítkami kilometrů, které nás dnes ještě čekají.
Ještě než se vrátíme do Zagory, zastavujeme se v malé vesničce Amazrou. Místní největší pamětihodností je místy lehce chátrající stará židovská kasba a tak se jdeme na chvíli projít mezi její rozpadající se hliněné stěny. Z vrchu kasby je alespoň pěkný výhled na celou osadu, okolní palmárie a také na okolní skalnaté vyvýšeniny, které anoncují, že jsme opět vjeli do údolí Draa. Cestou k autobusu se k nám opět přidávají místní děti, které jdou právě ze školy. Některé nám dávají malé figurky zvířat, které dnes asi vyráběli ve škole z palmového listí a za odměnu od nás dostávají tužky a bonbóny.
Přes Zagoru pokračujeme dál v cestě údolím. Zhruba někde na půli cesty leží krásná skupinka ksourů, která tvoří vesnici Tinzouline. Zdejší hliněné baráčky jsou pěkně zdobené a jeden ksar lze dokonce obejít po jednoduchých hradbách, ze kterých je výhled do okolních palmových hájů a do sousední datlové zahrady. Během cesty se zastavujeme ještě u jedné blíže nespecifikované vesnice, abychom si prohlédli, jak se pěstují datle a také granátová jablka a po průjezdu Agdzem opět stoupáme do pohoří Jbel Sahro, abychom si vyfotili pěkné horské panorama s vesničkou Tizgui.
Zcela nečekaně se u autobusu objevuje jeden místní mladík a nabízí nám dva plazíky – Trnorepa afrického (Uromastix acanthinurus) a Chameleona obecného (Chamaeleo chaeleon). Oba ještěry jsme si sice se zájmem prohlédli, ale ke koupi se samozřejmě nikdo z nás neměl.
V Ouarzazatu jsme okolo čtvrté hodiny odpolední. Naše první kroky směřují opět do zdejšího supermarketu a hned potom do našeho známého kempu. A protože jsme přijeli docela brzy, máme spoustu času na regeneraci a na procházku po zdejším blízkém okolí. Musím říci, že nás docela překvapilo, jak nuzně žijí obyvatelé toho celkem velkého města. K životu jim stačí jednoduché obydlí, nějaké to domácí zvířectvo a fotbal.
Po večeři nás z klidu vyrušily už jen nepřeslechnutelné zvuky bubnů z vedlejší zahrady a tak jsme šli zjistit, co se to tam děje. Díky naší zvědavosti jsme se tak stali diváky folklórního představení, určeného pro bohatší cestovatele, kteří toto divadlo spojují s konzumací předražených jídel. Ale ukázka místních krojů a tanců byla docela zajímavá, škoda jen, že jsem nestihl včas doběhnout pro kameru.