Z Moulay Idrissu přejíždíme prakticky pouze na protější kopec. Zdejší ruiny římského města jsou díky své poloze viditelné z širokého okolí. Volubilis představoval nejodlehlejší základnu římské říše a na svém místě stojí již téměř dva tisíce let. Jeho výstavba tedy započala mnohem dříve než císař Claudius připojil v roce 45 n.l. k Římu severoafrickou Mauretánii. Zdejší římská posádka však ve městě setrvala pouze do roku 285, kdy ho nadobro opustila, aby posílila jiné císařské základny. Po jejich odchodu se Volubilis začal postupně měnit, ale ještě v 7.století jeho obyvatelé , tedy Berbeři, Řekové a Syřané, mluvili latinsky. Křesťanské kostely tu vydržely až do příchodu islámu a město samotné potom aktivně fungovalo až do 18.století, kdy byl zdejší mramor použit na stavbu Ismailova Meknésu. 
Vstupné do města stojí 20Dh a pokladní má značné problémy, rozměnit bankovky vyšší hodnoty. Ale dovnitř jsme se nakonec dostali a tak si můžeme dobře udržované rozvaliny v klidu prohlédnout. Začínáme u základů bývalých lázní, na jejichž podlaze se zachovaly (nebo byly dobře zrestaurovány) krásné mozaiky.  Grafické výjevy většinou znázorňují zvířata nebo jejich lov a na jedné mozaice jsou dokonce vyobrazeni někteří mořští tvorové jako jsou medúzy, chobotnice nebo mořští koníci. Od lázní se ještě jdeme podívat na zajímavé lisy na olej, které se nacházejí v docela zachovalých budovách. Lisy byly restaurovány v roce 1990 a připomínají návštěvníkům, jaký zásadní význam měla pro město produkce olivového oleje, na jehož výrobě a vývozu se zřejmě podílela převážná část zdejší až 20 000 populace. Kromě oliv se na zdejších úrodných polích pěstovala také pšenice, která byla dalším významným vývozním artiklem.Tolik krátká zemědělská vložka a my už míříme přímo na římské fórum, tedy na jakési hlavní náměstí. Tady se nachází nejdůležitější stavby bývalého města – Kapitol, vítězný oblouk a bazilika.
 Kapitol pochází z roku 217 a těsně k němu přiléhá nádvoří se sloupořadím a také malé lázně. O něco vyšší je sousední pětilodní bazilika. K jejímu vchodu stoupá krátké schodiště a na jejich zachovalých sloupech si postavili hnízdo čápy. Nedaleko odtud stojí na konci hlavní třídy Decumanus Maximus.Vítězný oblouk. Vztyčen byl na počest císaře Caracally Severuse a původně byl na vrcholu ozdoben bronzovým triumfálním vozem. Vůz se sice nedochoval, ale zachovány zůstaly alespoň dva ze čtyř korintských sloupů, které oblouk dodnes zdobí.  Po zmíněné hlavní třídě si jdeme ještě prohlédnout některé zajímavé domy a zbytky zdejšího akvaduktu. V některých domech můžeme také vidět další krásné mozaiky, které tentokrát zachycují především lidské postavy. Třída Decumanus Maximus končí pěknou branou a my se můžeme pomalu vrátit zpátky k autobusu. Prohlídka římského města nám zabrala asi půl druhé hodiny a po těch všech islámských památkách to byla velmi zajímavá změna. Ještě se rozhlédneme po okolí – pěkně je odsud především vidět sousední Moulay Idriss a vyrazíme na přejezd k Atlantiku.