|
|
|
||
|
JAK JSEM VIDĚL JIŽNÍ
AMERIKU
|
|||
|
Předmluva |
Předmluvaaneb motivy mé cesty, přípravy na cestu a styl psaní knihy...
Nevěřím, že by se nenašel člověk, kterému by se nerozbušilo srdce při vyslovení slov Jižní Amerika. Každý si alespoň jedenkrát v životě musel říct: „tak to bych chtěl vidět.“ A opravdu, vždyť v Jižní Americe můžeme nalézt vše, po čem naše srdce touží. 14 jihoamerických zemí se rozprostírá od tropických rovníkových oblastí až k subantarktické oblasti, od vysokých Andských vrcholků pokrytých sněhem až po nízko položený tropický amazonský prales. Začínaje starodávnými památkami inckých i předinckých kultur, pokračuje nejslavnějšími vodopády, vysokými horami, mohutnými řekami, neproniknutelnými tropickými amazonskými pralesy, romantickými plážemi, neuvěřitelnou pestrostí flóry a fauny a kupříkladu konče architektonickými skvosty moderních urbanizovaných měst. Každý člověk sní svůj příběh, své dobrodružství a záleží jen na něm, jak ho vyplní. Proč nás ale do Jižní Ameriky jezdí tak málo? Je to dáno nedostatkem informací, které se nám o Jižní Americe nabízí? Je to tajuplnost, záhadnost a neuvěřitelnost dosavadních cest, jež tu byly podniknuty a které jen stěží mohou být napodobeny? Či je to geografickou odlehlostí regionu? Faktem je, že mnoho z nás odrazuje právě finanční stránka. Celý jihoamerický kontinent je příliš odlehlý, a to činí právě náklady na dopravu kamenem úrazu. Nicméně pokud někomu nedělá velké problémy přespávat v levných hotelích či v hamacích, kempovat, přepravovat se lodí, autobusem či stopem, spokojí se s jednoduchým ale výživným jídlem a především mu nechybí silná vůle, vytrvalost a elán, tak ten může vidět Jižní Ameriku velice levně. Pokud nevíte kam s penězi a jste pohodlní, je tu spousta cestovních kanceláří, jež za vás zařídí vše potřebné. Dobře naplánovaná cesta je navíc nejenom úsporou peněz, ale také času. Asi vás bude zajímat, jak jsem se vlastně do Jižní Ameriky dostal já. Mnohým z nás se „sen o Jižní Americe“ vytvořil díky knížkám - a to nejenom cestopisných, ale i fantastických či vědeckých. Za všechny jmenujme Doylův Ztracený svět, cestopisy pánů Hanzelky a Zikmunda, Humboldta a mnoha významných českých cestovatelů. Toto vše bylo podnětem i pro mne. To vše ale byl pouze sen, něco o čem bych snil celý život a nevěřil jsem, že Jižní Ameriku kdy skutečně spatřím. Nakonec jsem byl k realizaci svého snu vlastně donucen. Mé básnění o Jižní Americe mě totiž přinutilo k sázce s jedním mým spolužákem z gymnázia, Petrem Petříkem, který mi ani za mák nevěřil, že se do Jižní Ameriky podívám. A tak spíše z hecu jsem uzavřel sázku, že do 5 let stanu na půdě Jižní Ameriky. Postupem doby se mi slib stále častěji a častěji vracel a začal mě doslova užírat. Čím více jsem se o Jižní Americe dozvěděl, tím více jsem ji chtěl vidět. Školní rok 1998/1999, kdy jsem končil inženýrská studia na Vysoké škole ekonomické, jsem prakticky celý strávil plánováním a sháněním informací o cestě. Chodil jsem do školy na internet, v Národní knihovně jsem si půjčoval časopisy a knížky, chodil na přednášky cestovatelů a kamarádů, kteří tam již byli a stále více a více mi bylo jasné, jaká skvělá příležitost se mi nabízí a že vidět Jižní Ameriku není tak nereálné. Také mi končí škola a mám ještě poslední šanci dostat se na mezinárodní výměnný studentský pracovní program do Spojených států, kde bych si mohl vydělat trochu peněz na cestu. Navíc, nástup na vojenskou službu, které jsem se nevyhnul, se dal odložit. Pak šlo jen o to, vydělat si dostatek peněz, nebýt omezen časem a sehnat nějakého blázna, kdo by to všechno prožil se mnou. Snad náhoda tomu chtěla, vše se podařilo. Nicméně neustálé shánění informací, víz, očkování, možností přepravy do Jižní Ameriky a časové hledisko odrazovalo mé kamarády, které jsem předtím svým plánem strhl. Nakonec jsem těch pár zemí v Jižní Americe procestoval s klukem, kterého jsem do té doby vůbec neznal a se kterým jsem se seznámil na pracovním pobytu ve Spojených státech. Jmenuje se Luboslav Gerliczy a je ze Slovenska. Zprvu jsem neměl žádný důvod předpokládat, že to bude právě on, který se ke mně připojí. Jakmile však přerušil studia na celý rok, bylo mi jasné, že to myslí vážně. Tím mě skutečně překvapil. Je to velice cílevědomý člověk. Co řekne, to splní. Je spolehlivý, flexibilní a kupodivu si na způsob cestování nenaříkal. Navíc mi vyhovovalo, že souhlasil s mými plány, takže jsem nemusel nic měnit, ani se mu přizpůsobovat. Věřil mi, že uvidíme opravdu jen to nejlepší. Abych ho snad nepřechválil, musím říct, že je to velice tvrdohlavý člověk, takový počítačový fanatik a tedy logik a ten se tedy nikdy nemýlí. Ale mýlí! Kdo ale není bez chyb? Celkově mohu říci, že jsem si s ním užil, zažil spoustu legrace a bez problémů bych s ním absolvoval další cestu. Při plánování mi byly skvělým pomocníkem, ostatně tak jako vždy, knižní průvodci řady Lonely Planet po Venezuele, Peru, Bolívii a celé Jižní Americe. Tyto průvodci nejsou bez chyb, ale cestování bez nich bych si již nedokázal představit. Řeknou nám, co si vzít s sebou, jak naplánovat cestu, kdy je kam nejlépe vyrazit, jaké jsou možnosti dopravy a ubytování, či jaké jsou jejich ceny... Prostě cestovatel v nich najde vše, co potřebuje vědět. Nebudu tedy v knize popisovat příliš technických detailů, které lze snadno a jednoduše zjistit z těchto průvodců. Zaměřím se především na historické, ekonomické a společenské souvislosti. Mé původní plány se od reálných moc neodlišovaly. Co jsem chtěl vidět jsme s Lubou viděli, tedy až na malé výjimky. Také časové a finanční horizonty v plánu odpovídaly těm skutečným. Venezuele jsme věnovali 17 dní. Přes Brazílii jsme se dostali do Bolívie, kde jsme strávili nádherné dva měsíce. Poslední měsíc jsme věnovali Peru. Celkový rozpočet vyšel na US$2000 plus letenka. Jedinou větší změnou oproti plánu byla přeprava z Venezuely do Bolívie. Letadlo jsme kvůli nadměrným finančním nákladům vzdali a rozhodli se pro pozemní cestu přes Amazonii. Viděli jsme Manaus, kousek Río Negra, Amazonky a strávili jsme několik dní na lodi plující proti toku řeky Madeiry, jednoho z přítoků Amazonky. A co jsem si musel zařídit před odletem? Nejprve to byly samozřejmě víza. V Praze jsem si zaplatil víza do Venezuely a Peru. Jak jsem se s radostí dozvěděl, do Bolívie jsem vízum již několik měsíců nepotřeboval. Důležitou součástí přípravy, především z hlediska prevence, je očkování. Věřte ale že existují země, které vás bez prokázání že jste byl očkován, prostě nepustí. Kromě stávajícího tetanu jsem dostal vakcíny proti meningitidě, břišnímu tyfu, hepatitidě A a žluté zimnici. Jinak jsme nakoupili i dvě krabičky antimalárik. Proti těmto málo pravděpodobným, ale tím fatálnějším nemocem, je dobré se očkovat, pokud se jede do zemí s nízkou hygienickou úrovní. A to jsme jeli. Pokud vynechám i tyto základní předpoklady, pozornost jsem věnoval i kvalitě výstroje a balíčku první pomoci. První pomoc zahrnovala širokou škálu tabletek, kapiček a mastí. Mezi nimi byl Lariam jako antimalárikum, který jsme brali v době pobytu v tropech, Doxybene jako antibiotikum na různé infekce, různé typy Septonexů a Framykoinů na dezinfekci ran, Paralen s širokým využitím proti teplotě, bolesti a chřipce, multivitaminy Centrum, Calcium, Opthalmo-Septonex a Opthalmo-Framykoin na oči, Dolgit krém na bolesti kloubů či páteře, mast Blistex na rty, Algifen na útlum bolestí v břišní oblasti a křečí svalstva, Ercefuryl a Endiaron na akutní průjmová onemocnění, nějaká obinadla… a to je asi vše. Mezi větší výdaje, které taková cesta vyžaduje, patřil nákup kopulovitého stanu Pinguin 210 pro 3 až 4 osoby. I když vážil 3,70 kg, byl jsem s ním spokojen. V tropech i na horách nás výkonně chránil před dotěrným hmyzem, větrem a deštěm. Také batoh a boty je nutno si vybrat uvážlivě, protože jsou Vaši nejdůležitější a nejbližší společníci po celou dobu cesty. Penězi bych rozhodně nešetřil na spacím pytli či pláštěnce s hrbem, do kterého se může schovat celý batoh. Vedle popisování motivů cesty, nutného papírování, nakoupené výbavy a plánování cesty, bych se také rád zmínil o struktuře knihy, o tom jak vznikala. Knihu jsem psal chronologicky den po dni, přičemž základem mi byl vlastní deník. „Živé“ poznámky z deníku jsem pak doplnil mnoha historickými, přírodními a společenskými souvislostmi, které jsem obohatil obrázky a mapami. V knize se snažím nastínit nejenom každodenní problémy turisty, ale jde mi i o konkretizaci času a peněz. Pevně věřím, že tato knížka pro vás bude nejenom vynikajícím pomocníkem a zdrojem informací při podobných cestách po Jižní Americe, ale že vám pomůže rozšířit si obzory a představit si, co takové cestování vůbec obnáší. Účel stránky l Nahoru l O čem jsem psal? l Obsah l Výdaje l Kontakt
|
||