Den 9. - 14.10.2002
Noc se tentokrát obešla bez srážek a podobných rozmarů počasí, přestože se někteří z nás v obavách před dalšími přeháňkami raději uchýlili do nepříliš vábně vyhlížejících přístřešků. Kemp v Salé leží hned u moře, i když zdejší pláž není zrovna nejčistší. Jinak kemp je to celkem solidní a noc tu vychází na 20Dh za osobu a 15Dh za stan. Ráno se budíme do slunečného dne a hned vyrážíme na jih a dvojměsto Rabat-Salé necháváme definitivně za zády. Dnes nás čeká necelých 100km do dalšího marockého velkoměsta Casablanky. Z Rabatu tam vede pěkná dálnice, na která se platí mýtné 28Dh. Cesta utíká rychle a protože je dneska opravdu krásně a teplo, uděláme si před Casablankou malou zastávku u moře.
Pro naše vodní hrátky nám náš „realizační tým“ vybral pláž před městem Mohammedia, odkud je již Casablanka v dálce pěkně vidět. Náš cíl je tedy již nedaleko. Bohužel pláž v nás příliš nadšení nevzbudila, myslím, že už jsem viděl vhodnější místa ke koupání. Je to tu samý útes a do vody se přes skaliska prakticky ani nedá vlézt. Na koupání jsme dostali čtyři hodiny, takže opravdu netušíme, co tu budeme tak dlouho dělat. Vypadá to jako dost zbytečná ztráta času. Na první pohled je zřejmé, že je právě odliv a my ještě netušíme, že díky této skutečnosti tady zažijeme docela hodně legrace. Zatím ale sedíme na skaliskách a pozorujeme, jak mohutné vlny naráží na útesy, snažíme se najít nějakou pěknou škebli nebo udělat nějakou fotku. Po písčité úžině se jdeme podívat na vyvýšený skalnatý útes, moře je až za ním a tak chceme mít lepší výhled. Naši spolucestovatelé se většinou opalují, protože nic jiného se tu snad ani dělat nedá. Nás to moc nebaví a tak s klukama útes opouštíme a jdeme se raději projít dál po břehu. Asi po hodině posedávaní a popocházení se vracíme k autobusu a usedáme na písek pláže, která se asi za normálních okolností svažuje přímo do vody – pokud ovšem zrovna není odliv. A náhle zjišťujeme, že na písčité úžince, kterou jsme před hodinou přecházeli normálně v botách, je najednou trochu vody a že vlnky šplouchají nějak dál než před tím. Že by končil odliv? Asi ano, ale než stoupne voda tak, aby se tu dalo koupat,to bude jistě trvat ještě mnoho hodin…A tak stoupající hladině zpočátku nevěnujeme pozornost. Tu si příliv zaslouží až v době, kdy k nám odněkud přiběhne arabík, připomínající něco mezi plavčíkem a námořníkem. Vehementně něco signalizuje a rukama ukazuje na vyvýšený útes, na kterém se opaluje značná část našich spolucestujících. Zjišťujeme, že se úžinka nejen nečekaně rychle plní vodou, ale hlavně že se z vyvýšeného útesu stává ostrov! 
Voláme na naše kamarády, ze kterých se náhle stávají nedobrovolní trosečníci. Většina nechce věřit svým očím, kde se tu vzala ta voda, ale celkem bez problémů asi 30m širokou úžinu překonávají broděním. Jenomže voda stále stoupá! Ani se mi se nechce věřit tomu, jak rychlý dokáže být příliv. A na břehu ještě nejsme všichni! Než se zpráva o přílivu rozšířila i na druhou stranu útesu, je už úžina plná vody a její překonání nebude vůbec jednoduché. My – šťastlivci na břehu – usedáme do písku jako do hlediště divadla a čekáme na začátek komedie, kdy se bude šest lidí snažit dostat k nám na pevninu. No, nebudu se tu vysmívat cizímu neštěstí, ale při sledování překvapených výrazů našich trosečníků a následné snahy překonat v co možná nejsušším stavu úžinu plnou vody, jsme si užili opravdu spoustu legrace. A že ta snaha úspěšná nebyla, snad ani nemusím zdůrazňovat. Inu, je vidět, že jsme národ suchozemců a moře nás může lehce zaskočit. Ale aspoň někdo se na naší koupací zastávce přece jen vykoupal, i když nedobrovolně a v oblečení…