Essaoira nepatří mezi právě nejstarší města, byla založena až roku 1760 sultánem Sidi Mohammedem Ben Abdallahem, tady tím samým, který o devět let později dobil z portugalských rukou dnešní El Jadidu. Město se zdá být mnohem starší, ale je to hlavně díky působivému mořskému opevnění, které bylo dokončeno v roce 1770 zajatým francouzským architektem Theodorem Cornutem. Sultánovým záměrem bylo vybudování ozbrojeného přístavu neboť vládce potřeboval nějakou základnu proti vzbouřenému městu Agadir. Postupem času se ale z dokonale opevněného přístavu stalo obchodní centrum, neboť v průběhu 19.století byla Essaouira – mezi evropskými námořníky známá jako Mogador – jediným marockým přístavem jižně od Tangeru, který byl otevřen evropskému trhu. Přitahováni výhradním obchodním postavením a hlavně daňovou volností, usazovali se zde britští obchodníci a také početná židovská komunita. Úpadek tak nastal až v době francouzského protektorátu neboť noví kolonisté více upřednostňovali Casablancu a následkem toho také došlo k velkému exodu místních Židů. Dnes už ale město opět prosperuje díky svému rybářskému přístavu a také díky rozvinutému obchodu a řemeslné výrobě. Zdejší výroba dřevěných a řezbářských výrobků je dokonce pověstná a zdejší trhy patří k největším v Maroku!
Však i tuto skutečnost brzy dobře poznáme. Nejdříve se ale jdeme podívat na mohutné opevnění, ze kterého je sice krásný výhled na moře,ale tím také pěkné panorama končí. Za zmínku snad stojí pouze pěkná řada děl, která jsou na hradbách namířena na imaginárního nepřítele, který by mohl přijít z moře. Ještě si prohlédneme jednu z hradebních věží a potom už spěcháme dolů obhlédnout rozlehlé souky. Slunce se pomalu sklání k obzoru a tak bychom se rádi stihli podívat, jestli se tu nenajde nějaký ten dřevěný výrobek, který by stál za nákup. Jak jsem již naznačil, zdejší řezbářské dílny mají dlouholetou tradici a z místního dřeva zvaného túje, které je dost podobné mahagonu, a které se získává z jednoho místního jehličnanu, se právě v Essaouiře vyrábí krásné a puntičkářsky propracované výrobky. Na prodej jsou tu různé krabičky, figurky, ale také třeba tradiční nábytek, zkrátka jen si vybrat ten správný suvenýr. Ceny za tyto výrobky by tady měli být nejvýhodnější, vždyť se tu nakupuje téměř v dílnách. A tak hodnou chvíli pobíháme mezi jednotlivými obchůdky a zkoumáme ceny i jakost suvenýrů – takoví dřevění sloníci stojí okolo 25Dh, krabičky od 25 do 40Dh a sošky se pohybuji v rozmezí 30-50Dh. Pěkné jsou i sošky vyrobené z nějakého mastku, ale ty jsou už o něco dražší a stojí okolo 80Dh. Nakonec jsme všichni úspěšně nakoupili a tak jsme si mohli ještě v rychlosti prohlédnout zbytek starého města, bránu Bab Es Sebaa a hlavně rybí tržiště, které místy pozvolna přecházelo v jednu velkou restauraci. Bohužel se už začalo stmívat a my musíme ještě za městem najít nějaké vhodné místo pro nocleh. Dnes nás totiž nečeká žádný kemp, ale divočina.